Výkvět národa (J.V.)

Tento příspěvek se zabývá tím, jak jsme v našem bývalém univerzitním oddíle chtěli učit budoucí učitele taichichunanu. Měl by se však spíše jmenovat, jak jsme vystřízlivěli ze zbytků nejapného optimizmu a naivity. Přesto jsme však získali neocenitelné zkušenosti a poznání ohledně tehdejšího výkvětu národa, kterým by měli učitelé být. Aspoň se to tak u nás již několik století hlásá.

Asi před patnácti lety se podařilo na naší místní univerzitě zavést výuku taichichuanu do učebních osnov pro budoucí učitele tělesné výchovy. Náš univerzitní oddíl byl požádán o pomoc s jeho výukou.

V té době jsme za podpory některých univerzitních pedagogů vytvořili cvičební zázemní přímo ve sportovním areálu školy. Jednalo se o tělocvičnu s video a audio vybavením, což bylo na tehdejší dobu něco výjimečného.

Studenti tak měli možnost zapůjčení knih a videokazet z oddílové knihovny a videotéky. Pro své studium mohli využívat natáčení vlastních pohybů a provádět jejich následné rozbory. Nedílnou součástí nabízených možností pak byla i účast na všech cvičebních akcích našeho univerzitního oddílu. Šlo o pravidelné tréninky, cvičební pobyty jak v tuzemsku, tak i v zahraničí, které náš oddíl pravidelně pořádal.

Na první schůzce jsme se studentů zeptali, jakým směrem by se chtěli ve svém studiu na univerzitě vydat. Nabídli jsme jim metodiku výuky těchto disciplín: taichi-stretching, yogasana, chikung, karate, taichichuan a kondičních cvičení.

Propracovaná metodika našeho oddílu dávala studentům možnosti rychlého cvičebního pokroku. Za dobu svého studia tak mohli získat široký přehled a bohatý základ, ze kterého by posléze mohli čerpat ve svém dalším občanském i profesním životě.

Po přednesení všech námi nabízených možností jsme dali prostor k vyjádření studentům samotným. Zavládlo hrobové ticho, které přerušil až jeden z nejznuděnějších, ale nejodvážnějších studentů, který k nám poučně pronesl: „My potřebujeme jenom zápočet.“

Tímto upřímným prohlášením naše prvotní nadšení trochu ochladlo, ale nevzdávali jsme se. Další výuka v semestru se však  přesto stala otravnou nutností jak pro studenty, tak posléze i pro nás samotné. Přes naši veškerou upřímnou snahu probudit v studentech zájem o cvičení a tělesnou výchovu, se nám jejich lhostejný postoj nepodařilo nijak zvrátit.

—————————————————

Poznámka redakce

Mraky národní genocidy, které se stahovaly nad obzorem před vstupem naší rozvrácené, rozkradené a rozparcelované země do EU, tenkrát ještě nenabývaly konkrétní hmotné podoby. Varovná skepse našich trenérů byla okolím kvitována jako zatrpklý pesimismus a negativizmus. Pubertální nadšení veřejnosti i mnohých cvičenců bylo omámeno iluzí světlých zítřků.

Tenkrát u nás přicházelo do módy tzv. pozitivní myšlení. Byla to záměrně vytvořená vlna lidového snění a fanatizmu, kterou jsme s desetiletým předstihem zaznamenali v Německu, a která v naší maloměšťácké společnosti neoplývající vůbec žádnou originalitou působila zvláště trapně. (Takové a podobné vlny demagogie a magoření společnosti mají odpoutat pozornost frustrované veřejnosti od negativních duševních, sociálních a ekonomických následků politické správy a ekonomického růstu společnosti.)

Jistě, každé pravidlo má výjimky, ale před rokem 1989 bylo jakýmsi pravidlem, že na pedagogickou fakultu se dostávali studenti, kteří se na lepší vysokou školu nedostali. Dnešní situaci nejsme z neznalosti schopni kompetentně komentovat. Náš univerzitní oddíl se po vstupu do EU rychle rozpadl díky neskonalé péči nového vedení univerzity. (Myšlenka EU je samozřejmě velice skvělá, pokud ovšem není podvodná.)

Kulturní vývoj ČR se vrátil o více jak sto let zpátky. Jak jinak si vysvětlit počínání režimu, který se za každým svým slovem ohání svobodou, demokracií a lidskými právy? Naivně bychom si mohli myslet, že výchově a vzdělání mladé generace by se měli věnovat ti nejlepší lidé. Pravdu má však spíše V. I. Lenin, který již na začátku minulého století psal o tom, že vládnoucí třída, aby udržela svoji moc, nechává schválně na akademické půdě vychovávat sortu demoralizované inteligence, která jí pak zaručuje udržování lidových mas v zaostalosti. Výjimky to mají těžké.

Můžete ovšem také klidně zastávat údajně konspirační názor, že jde o zásah mimozemských civilizací, pro které slouží planeta Země jako koncentrák pro velkochov zmutovaného a zdegenerované lidského dobytka. Pak by ovšem bylo všechno v pořádku, a nelze se potom vůbec nijak ničemu divit, a to zejména tomu, že oficiální i zákulisní vlády všech států na Zemi tak vstřícně a poslušně spolupracují s genocidní globální nadvládou mimozemských predátorů.