Z dopisu čtenáře: Je možné, že práce na jednom cviku si může vyžádat i desetiletí téměř každodenní práce? “Trápím” se již léta s jedním cvikem, a teprve nyní jej snad dokážu konečně zacvičit tak, že mne vysloveně nebolí. Ale kde je ještě nějaké pochopení podstaty cviku a jeho opravdu správné provedení?
Odpověď redakce: Výrazně zrychlit proces zvládnutí nějakého cviku může obvykle jenom způsobilý trenér, vhodné cvičením prostředí nebo vhodná informace. Takové pomoci si však cvičenci často neváží a spoléhají na druhé, nikoliv na sebe. Samoukům zvládnutí cvičebního úkolu trvá možná déle, ale bývá více přesvědčivé.
Zodpovědět celou otázku ohledně neúspěšných pokusů v cvičebním procesu, nelze jedním krátkým článkem. Vyžaduje to praktické zkušenosti cvičících, cvičenců i cvičitelů. Dělat teoretické závěry na základě teoretických informací je nesmyslné. Ohledně výše uvedeného dotazu, by bylo mnohem lépe onen konkrétní cvik vidět na vlastní oči.
Při objevení nového cviku nebo cvičení se u začátečníků často dostavuje radostné nadšení. Toto se však rychle vyčerpává a oni hledají další jiné cviky, které by je podobným způsobem zaujaly a obšťastnily. Jsou jako poletaví motýli, kteří sbírají z květů pouze nektar. Jejich životnost je však velice krátká. Přistupovat k tréninku po způsobu migrujícího savého hmyzu není nijak vhodné.
Po prvotním nadšení cvikem nebo cvičením se obvykle dostavuje delší období pouště, určité stagnace, kdy je nutná vytrvalost, uvědomělost, oddanost, kázeň a volní nadšení k jejímu překonání. Vyšší síly se v počátku vyčerpaly, a nyní je nutné bojovat s nižšími. Kdo se osvědčí, může pokračovat dál.
Je to zcela normální, že zvládnutí nějakého cviku na vyšší úroveň trvá často velmi dlouho. Praktikové uvádějí časové lhůty v desetiletích. A teprve potom bývá dosahován nějaký podstatný úspěch, a člověk může nahlédnout do vyšších úrovní tréninku i bytí.
Výrazný dílčí pokrok však bývá u způsobilých začátečníků dosahován mnohem dříve. Může se ve vhodném cvičebním prostředí jednat o jeden nebo dva roky. Je to období, kdy jsou aktivovány dosud utlumené a nevyužité tělesné a duševní dispozice cvičenců a cvičení nevyžaduje a nezasahuje jejich povahové založení.
Cvičební pokrok není u všech cviků a cvičenců stejný. Cvičenci některé cviky zvládají lépe, jiné hůře. Pokud postupují živelně, jejich pokrok vázne a upadá. Je věcí zkušeného trenéra aby volil u cvičenců vhodnou taktiku cvičebního postupu, což může ve cvičení přivodit nečekané zvraty.
Samotní cvičenci rádi tlučou hlavou do zdi, zatímco vedle jsou otevřené dveře. Špatně zvládaný cvik se může po malé úpravě a vysvětlení ukázat jako velice snadno proveditelný. Napětí, které vzniká neúspěšnou snahou, je důležitou přípravou. Úspěchu je dosaženo, pokud se povede jej správně uvolnit.
Musíme si uvědomit, že dnešní generace mladých lidí jsou odlišné od těch před padesáti nebo šedesáti lety. Mluvíme-li o desítkách let určité stagnace, jedná se období, kdy byly vyčerpány nevyužité dispozice, které soudobý životní styl, výchova a vzdělání výrazně utlumují a retardují.
Díky dnešnímu laxnímu cvičebnímu procesu, ve kterém rozhodují rozmary cvičenců, obvykle až po více letech může člověk podstatně lépe zvládnout a pochopit nějaký cvik, se cvikem pracovat a využívat jej k různým způsobům cvičením. Pokud ovšem předtím nezestárne, neonemocní a přežije úporný odpor prostředí, které nenávidí takový způsob cvičení a lidského vývoje.
K intenzivnímu správnému cvičení jsou nutné vhodné podmínky, které dnešní dekadentní prostředí nijak neposkytuje. A navíc, nanicovatí příznivci tréninku tyto podmínky odmítají vytvořit. Trénink je většinou tak dalece nezajímá, aby byli ochotni mu něco obětovat. Investice do ztrát a cesta do země nikoho jim nedávají žádný smysl. Jsou vlastně hodní politování, když nezahlédli úžasné pole možností, které se rozkládá za horizontem jejich malosti, úzkoprsosti, nicotných sklonů a zájmů.
Pro běžné zájemce o trénink je představa, že by museli cvičit celá desetiletí, než se něco naučí, zcela nepřijatelná. Příhodně to odrazuje nevhodné zájemce o cvičení. Tací by chtěli žádoucí výsledky ihned a zadarmo bez námahy. Ani netuší, že chtějí nezaslouženě parazitovat na práci druhých.
Pokud jde o placené tělovýchovné služby, jejich frekventanti se domnívají, že trocha ušmudlaných peněz, které za ně zaplatí, jsou dostatečně adekvátní odměnou za námahu, kterou za ně vynaložili jiní. Jsou v tragickém omylu.
Za každým seriózním způsobem cvičení, dokonce i za jeho karikaturami, kýči a paskvily, se skrývá obětavá práce, zkušenosti a poznatky mnoha předešlých generací cvičenců. Povrchní zájemci o trénink by nikdy sami nepřišli ani na ty nejednoduší náležitosti cviků a cvičení.
Skutečné zájemce o trénink dlouhá doba cvičení nijak neděsí. Naopak, přáli by si, aby tato doba byla co nejdelší, aby mohli co nejdéle cvičit a žít. Jiný smysl života než trénink pro ně není.
Je to známý psychologický trik, že se cvičenci nenechají odradit vyhlídkami dlouhé doby cvičení, nebo dokonce i neúspěchy, a přesto “do toho jdou”. Prostě přestanou naivně a sobecky usilovat o cvičební výsledky. Uvolní se, a v momentě, kdy takovou omezenou snahu vzdají, jejich cvičební postavení i dispozice se výrazně zlepší.
Je pochopitelné, že u dětí a mládeže zkažených školským systémem hodnocení, je nutné provozovat cvičební a zkušební řád, který dělí toto přípravné období na žákovské stupně začátečníků a mistrovské stupně žáků.
U věkově a cvičebně starších a starých osob je však takové školské třídění v rozporu s morálkou (respektem). Pro některé mladé ambiciózní cvičence bývá někdy nepochopitelné, že mnozí starší cvičenci požívají vyššího cvičebního postavení než oni, a že bývají nositeli vyšších cvičebních stupňů, na které technicky nedostačují. Musíme však přiznat, že v mnoha ohledech a případech mohou mít pravdu, pokud se jedná o celoživotně neupřímné osoby, které na cvičební procesu parazitují (pokrytci, obchodníci, funkcionáři, podnikavci, kariéristé, oportunisté a jiní). Nikdo však mladším následníkům nebrání, aby nebyli lepšími, když se jim jejich starší předchůdci nelíbí.