Typické potíže západně civilizovaných cvičenců s výukou karate pronásledují karate od dob jeho uvedení na trh. Stalo se tak počátkem minulého století v Japonsku a značný podíl viny za tento nepředložený akt nese i známý propagátor karate Gichin Funakoshi.
Jak věrozvěst karate je všude možně po západním světě oslavován, Jeho fotografie obvykle nechybí v žádné tradičně pojaté cvičebně (dojo). Avšak téměř nikomu z jemu oddaných cvičících nevadí, že cvičí pravý opak toho, co se Funakoshi jako karate snažil zavést. Hádky o to, kdo cvičí to správné karate, jsou na denním pořádku. U nás v tuzemsku nejméně 50 let.
Je nutné si však uvědomit, že každé šíření kvality, je závislé na jejím snížení daném kvantitou. Moderní karate nebo jeho různé modifikace dnes cvičí možná miliony lidí. Vysokou cenou za jeho rozšíření, je však ztráta jeho kvality. Ti, kteří toto tvrzení rozporují, si obvykle vůbec neuvědomují podle jakých kritérií jimi deklarované úspěchy karate posuzují.
Původní ideou rozšíření karate, které bylo spojené se ztrátou kvality, bylo její zpětné nabytí. A k tomu měl právě po II. světové válce sloužit celosvětově zaváděný trénink karate. Nějak se to nepovedlo, nebo možná na opak povedlo, neboť karate jako dvojsečná zbraň zničila neústupného nepřítele, který podvědomě mylně vnímá poklesávání na nižší hladinu kvality jako právě její nabývání. Tento nepřítel určený k likvidaci, si plete silu uvolňovanou rozkládáním se silou nabývanou skládáním, kterého není v procesu svého dekadentního úpadku schopen. Karate je však skládáním sil (yoga). Je to rozklad jehož proudem je unášená současná společnost, cvičence karate nevyjímaje.
Nesnášenlivost je primárně průvodním znakem rozkladu i západního karate. Pokud k ním přidáme prostoduchost, ctižádost a ziskuchtivost, máme všechny hlavní charakterové znaky západně postižených cvičenců pěkně pohromadě. Všechny tyto pevně koření v úplně zmanipulovaném veřejném mínění.
Kdo ze zkušených trenérů zná, jak jsou cvičenci zmanipulovaní ohledně svého pojetí a názorů na karate, tomu vstávají hrůzou vlasy na hlavě, při pomyšlení, jak jsou lidé zmanipulovaní ohledně jiných otázek občanského života.
Ačkoliv má karate ve svém názvu prázdnotu (kara), čistou a nezaujatou mysl, cvičební proces karate pojatý v duchu původních ideálů je pouze marným bojem s bytostným postižením cvičenců, v podobě civilizační degenerace, psychosomatické deformace a zmanipulování veřejným míněním (médii, výchovou, vzděláním aj.).
Jakýkoliv dobře míněný pokus jít ke kořenům vzniku této bytostné degenerace naráží na zavilý a neprostupný odpor nositelů této choroby, kteří odmítají, aby se jí podívali do tváře. Je to kuriózní a komická situace každého tréninku, kdy cvičenci nechtějí poznat, co jim překáží a brání v každém pohybu a hnutí mysli, a se naučit cvičit karate. Je velký rozdíl mezi tím, jak se naučit karate, a jak se naučit cvičit karate.
Naučit se cvičit karate, znamená pochopit metodu (nauku) jeho tréninku (do). Kdo si to uvědomí, měl by svoji cvičební snahu namířit tímto směrem. Jinak se mezi sebou tlučou a potýkají dva soupeřivé elementy, kterými jsou deformovaná lidská přirozenost a umělý formát nacvičovaných cviků a cvičení karate. Tento krutý střet nemůže nikdy dopadnout dobře, pokud se cvičící snaží o naučení umělého formátu (techniky), aniž by odstraňovali svoji povšechnou motivační, morální, sociální, mentální a fyzickou deformaci.
Má snad trénink jiný účel, než odkrýt nánosy a harampádí, kterými zmrzačila a zavalila západní civilizace nás i náš přirozený evoluční proces regenerace lidské bytosti, onen evoluční proud směřující od země k nebi?
Dokázat odstranit aspoň v přijatelné míře zmíněnou bytostnou deformaci mladší cvičenci sami obvykle nijak nemohou. Odpovědnost za nápomoc v této věci plně spočívá na starší generaci cvičících, kteří však většinou úplně selhali. Také jim nikdo nepomohl. A pokud se o to někdo pokusil, tak jej obyčejně hnali sviňským krokem pryč. A potom házejte perly sviním a ukazujte těm, kteří chtějí zmužile mlátit svojí hlavou o zeď, kde tesař nechal díru.
