Kdo sledoval dlouhodobý vývoj společenských poměrů, jistě není nijak překvapen. Doba jaksi kvasí, mraky houstnou a vyhlídky budoucna jsou dosti temné a neradostné, alespoň co se týká té nejbližší. Předchozí varovné hlasy, téměř nikdo nebral vážně. Byly obvykle terčem znevažování, cejchování a posměchu. Mnozí se shodují, že nic již nebude takové jako dříve.
Je možné, že se poměry na nové základně nějak normalizují. Nebylo by ale nic divného, kdybychom šli do nějakého finále. Jednou do něj stejně tak jako tak přijít musíme. Nelze stále dělat všechno špatně, naruby a obráceně, a očekávat od toho dobré výsledky. Navíc, když se většina lidí mylně domnívá, že vše je rámcově jaksi normální a v pořádku. Samozřejmě až na nějaké ty potíže růstu, růst potíží, krize a nedostatky, které se jistě zdárně vyřeší. Sami se toho možná nedožijí, ale věří a doufají, že jejich děti, nebo jejich děti zcela určitě.
Informační válka zuří na plné obrátky. Hranice mezi tzv. realitou objektivní (přírodní smyslovou) a realitou mediální (virtuální smyslovou) se již dávno setřely. Kdo má v moci média a IT snadno ovládá společnost. V duševním světě je vše skutečné, ačkoliv je z vyššího hlediska neskutečný. Toto těžko pochopí tzv. „normální“ člověk (vědomí), který je pouhým spícím výtvorem hmoty (karmy). Skutečnost (hmota) je skutkové (silové) povahy. Tvoří jí vlnění síly různých frekvencí a spekter, která jsou často protikladná.
Sledujeme-li různých odborníků, kteří radí veřejnosti, jak rozlišovat pravdivé informace od nepravdivých, dezinformace od informací, někteří se musí popadat smíchem za břicho. Jsou to například jejich tvůrci, když vidí, jak jsou účinné. Mnohdy se musí usmát i jedinci, kteří prakticky studují válku z čistého zájmu o poznání.
Většina lidí válku prožívá, chce ji prožívat a nikoliv prakticky studovat. Návodů a námětů, ať přímých nebo nepřímých, jak tak činit, bylo vždy na našich stránkách více než dost. Nyní v současnosti se naskýtá jedinečná příležitost, jak je využít. Lepší výzva k tomu snad není ani možná. A lze i z části připustit, že dlouho být také nemusí.
Všechno co nesouhlasí se stupidní propagandou mainstreamu, je na „zakázané listině“. Říká se tomu svoboda slova a projevu, svoboda a demokracie. Starší tuto „jednotu strany, vlády a pracujícího lidu“ velmi dobře znají, a mnozí dobře vědí, že výborně vytváří opak žádoucího, nebo naopak žádoucí opak, což obojí je v praxi taktiky/propagandy možné a obvyklé. Každý (cikán) si vybírá (hádá) dle své povahy (planety), takže tuto je třeba přednostně zlepšovat, místo zuřivého rvaní se v hnoji demokracie.
Zprostředkované (mediální) informace z druhé ruky (cizí), jsou jen doplňující, nebo upozorňující. Nutné jsou bezprostřední poznatky a informace z první ruky (vlastní) pocházející z přímého vhledu.
Tvrdím, že i když nejsou třeba vlastní poznatky nebo jejich formulace do informací správné, jsou lepší než cizí, neboť praxe v jejich získávání je z dlouhodobého hlediska důležitější. Např. páter Ferda je toho dobrým příkladem.
Každý by potom všechno dělal jinak a lépe, ale bez toho, že to dělal předtím špatně a nějak, by to nikdy nezjistil, a neměl by žádné zkušenosti. Takže se sebekritikou se to také nesmí přehánět, aby nevytvářela opak žádoucího, nebo pro nepřítele (kritika) žádoucí opak.