Starověcí gnostikové řešili stejné problémy, na které lze narazit i při obyčejném tělesném tréninku, nebo i tréninku zdánlivě obyčejném. /Filipovo evangelium s poznámkami a vysvětlivkami – Překlad a poznámky Andrew Philip Smith (Nakl. Volvox globator 2012/
Všeobecně jsou to problémy související s nechutí k pohybu, odporu k tělesné duchapřítomnosti, se závislostmi, jako jsou alkoholizmus, narkomanie, nemocnost, deviace, kriminalita, deprese atd., které v konečném důsledku tvoří i příčiny vykořisťování a pustošení člověka a přírody, hospodářských krizí, světových válek a katastrof.
Při tréninku vzdělaných lidí jsme běžně svědky, že myslí a provádějí něco jiného, než je po nich požadováno. Nepohybují se v reálném čase a prostoru, a neovládají k tomu příslušnou mysl a sílu. Podvědomě se nalézají v gravitačním poli, které nevnímají a přitom myslí a sní v nesmyslných konstrukcích své mysli. Aby si potom tací lidé ulevili od víceméně podprahového utrpení, musí požívat různé psychotropní látky, používat zdraví škodlivé prostředky a žít nezdravým způsobem života.
Systém abstraktních duševních konstrukcí (matrix) lidstvo po staletí a tisíciletí zotročuje, utváří, vydírá, mutuje, mrzačí a ničí. Došlo to tak daleko, že si jej lidé již dávno přestali uvědomovat, a co je nejhorší, dokonce jej stále více a více vyžadují.
Jména daná pozemským věcem (informace) jsou zdrojem zmatku, protože odvracejí srdce (pozornost) od toho, co skutečně existuje, a vedou k tomu, že (lidé) myslí na to, neexistuje…Jsou vedeni k tomu, aby myslili ne na to, co existuje, ale na to, co neexistuje, ačkoli tyto věci by mohly ukázat k tomu, co skutečně existuje…Vládci chtěli oklamat lidstvo, protože cítili, že má vztah k tomu, co je vpravdě dobré. Takže vzali jména dobrých věcí a dali je tomu, co není dobré, aby lidi pomýlili pomocí jmen a připoutali k tomu, co není dobré…Věděli, co dělají, protože se chtěli zmocnit svobodného člověka a navěky ho zotročit. (Str. 47-48, slova v závorkách doplněná redakcí)
Abstraktní myšlení, jeho konstrukty a informace, které cvičenci při cvičení nedokáží opustit, jsou hlavními překážkami vhodného psychického stavu, přirozeného provádění pohybů a správného cvičení. Psychosomatická deformace, kterou způsobují informace, názvy a pojmy, je v západní civilizaci povinnou součástí základního vzdělání. Je to hlavní podmínka vymístění člověka z reality a klamání, ovládání a vykořisťování lidí.
To poukazuje ke zřejmému: vzhledem k tomu, že duch svatý je rodu ženského, je nepravděpodobné, že by oplodnil Marii. Duch je v hebrejštině a koptštině rodu ženského, v řečtině rodu středního a v latině rodu mužského. Trojice otec, duch svatý a syn je tedy rodinnou jednotkou tvořenou otcem, matkou a dítětem, která je podstatně vyrovnanější než ryze mužská trojice pozdějšího křesťanství. Protože se ženská povaha ducha svatého vytratila, připadlo něco z role ženského ducha svatého Panně Marii. (Komentář autora 26/, str. 52)
Manipulace s trojicí boží je podstatou patriarchátu a vystrnadění ženskosti ze žen. Emancipované ženy (mužatky) pak o své mutaci nevědí, neboť jejich vědomí žije integrované v jejich povaze, jejích charakter (polaritu) nechápe. Genderová mutace, která takto vzniká, je zásadní součástí mužského destruktivní kultury a civilizace (vědy, techniky, průmyslu, ekonomiky, devastace, degenerace).
O apoštolech a apoštolských mužích se zde mluví negativně, stejně jako o Hebrejích, jinde ve Filipovi se zase o apoštolech hovoří pochvalně…Možná existovaly politické rozdíly mezi těmi, kdo si nárokovali původ od apoštolů, a těmi, kdo spoléhali na svoji vlastní duchovní autoritu. Ti, kdo si nárokují duchovní dědictví především prostřednictvím svého spojení s nějakým učitelem a jeho žáky, a odtud i se žáky jejich žáků a tak dále – což se v církvi nazývá apoštolskou posloupností – mají sklon spoléhat na mechanismus předání a vypůjčenou autoritu, kterou z toho odvozují, a ignorují tak přímé zjevení ducha…Pavel je zajímavý případ, protože se nikdy nesetkal s Ježíšem, a s ostatními apoštoly strávil jen krátkou dobu. (Komentář autora 28/, str. 52)
Kdo měl například možnost pobývat v prostředí západních příznivců východních bojových umění, musel si zde jistě povšimnout jisté asociální psychopatie, která zde často panuje, a která se dokonce často vyskytuje i ve společenstvích, které se zabývají mravní a duchovní tématikou. Její častou příčinou bývá přílišné zakládání si na autoritativní posloupnosti. Jejími následky jsou nesnášenlivost, hašteřivost a rozkoly, za kterými se skrývají ekonomické zájmy, a hlavně mravní, duševní a jiná omezenost. Autor takovou situaci trefně definuje jako vypůjčenou autoritu. Tato se zaštituje a chlubí cizím peřím, vede k rozkladu a úpadku jak následníků, tak praxe i teorie (nauky) dané aktivity.
Je trapné, že ohánění se vypůjčenou autoritou, kterého jsme byli svědky před 50 lety v karate, dnes opět přichází do módy. Nebo z ní nikdy vlastně nevyšlo? Není historie křesťanství nic jiného než zaštitování se vypůjčenou autoritou? Nejsou vlastně chabé pokusy západních příznivců východních naučných a cvičebních systémů, pouze snahou předělat je na křesťanské, či vlastně nekřesťanské?
