Do naší redakce PS přišly dva náměty, které pocházejí od zkušeného trenéra, který ve své cvičební skupině aplikuje naši metodu tréninku. Rádi je po menší úpravě uveřejňujeme a komentujeme.
Námět 1.: Cviky průpravné
Cviky, které se učí (nacvičují) nejsou obvykle podobou jejich konečného provedení, tak jak ji vyžadují správné metody cvičební. Jsou to cviky přípravné, které mají za úkol uvést cvičence do lepšího stavu způsobilosti (morálky, motivace, kondice, techniky), který má usnadnit a urychlit jejich další cvičební postup. Na cvičencích samotných pak spočívá objevování jeho dalších úrovní.
Bohužel se tomu tak obvykle neděje díky, neboť cvičenci nechápou výše uvedené přípravné období. Z toho důvodu je dnes na veřejnosti prezentováno mnoho cviků průpravných jako konečná forma provedení.
Komentář redakce: Téma přípravných a vlastních cvičení, zadání a výsledků, bylo často na našich stránkách probíráno. Pro laiky se toto téma patrně nejeví jako příliš důležité. Je totiž teoreticky a logicky snadno pochopitelné. Omlouvá je neznalost škod, jaké napáchalo unáhlené diletantské pojetí tréninku. Prakticky je však úspěšné řešení daného problému téměř nerealizovatelné.
Dobrým příkladem je sportovní karate, které se chopilo zevní formy tréninku, která tvoří pouhé jeho základní zadání, a začalo ji prakticky aplikovat v oblasti sportovní soutěže. Došlo tím vlastně k obrácení cvičebního postupu naruby. Místo, aby cvičenci od zevní formy cvičení přes vnitřní formu (sílu, mysl, vědomí) pronikali k jeho podstatě, právě se od ní odchylují.
Sportovní karate nelze jednoznačně zavrhnout. Zavrženíhodné je jeho nepochopení výše uvedeného problému. Místo, aby sportovní karate doplňovalo řady správně orientovaných cvičenců, naopak svým zjednodušeným pojetím tréninku plení poptávku po tréninku právě u lidí, kteří by byli pro jeho provádění nejvhodnější. Sportovní trénink karate se snaží zasahovat stále mladší ročníky zájemců (dětí), ale z jejich velkých počtů po vhodné sportovní kariéře dospělí cvičenci nijak nerekrutují k serióznímu pojetí tréninku karate (tzv. klasickému).
Námět 2.: Pokračovatelé
Při ohlédnutí do minulosti pozorujeme jeden zajímavý, ale stále se opakující jev, který se vyskytuje jak u bojových umění, tak i u jiných cvičebních i duchovních disciplín. Pokud se vyskytne nějaká autorita trenéra nebo, cvičenci ji přirozeně respektují, ale při nedostatečném přílivu mladé krve, nebo po jejím odchodu nebo stažení do ústraní, se cvičební skupina rychle rozkládá a rozpadá.
Pozůstalí, následníci a pokračovatelé nejsou schopni převzít iniciativu a vytvořit nějakou formu své vzájemné spolupráce (organizace), která by prospívala společné věci, tak jim samým. Pokud se najdou nějací pokračovatelé, tak většinou pouze podléhají stejnému procesu rozkladu původní disciplíny, úbytku sil a prostředků.
Je to svým způsobem výzva pro další případné pokračovatele té které disciplíny, aby pochopili proces destrukce a konstrukce, kterým prochází každé shlukování a rozpadání skupin i jednotlivců, a učili a naučili se jej ovládat – ovšem především sami u sebe.
Komentář redakce: Druhý námět souvisí s prvním. Nepochopení podstaty tréninku či principu zevního vesmíru, způsobuje naprosté podléhání jeho rozkladné síle (entropie). Na příčině je nedostatek zkušeností, které nelze nijak nahradit mdlým a neobětavým způsobem tréninku. Podstata tréninku, vesmíru i člověka je stejná (shodná). Vhodný trénink se snaží dosáhnout tohoto poznání přímo a vyvodit z něj patřičné praktické závěry. Běžný způsob trénování k němu vede nepřímo, a obvykle velice zdlouhavou a strastiplnou cestou, překračující horizont epizody individuálního života.
Není tudíž možné, aby se oni různí příznivci všech možných disciplín nerozpadali, aby nepodléhali vzájemné nesnášenlivosti a nespolupůsobili na rozkladu, převrácení a pohřbívání původní výtečné disciplíny, jejíž intence osobně nijak nerealizovali.
Pouhé nevýrazné duševní usilování, teoretizování, vysvětlování a přemlouvání, jsou velice slabými prostředky, které nedokáží nijak změnit bytostné založení a určení člověka. V obvyklých případech jsou pouze jakousi zábavou (hobby) a případně výdělečnou činností. Platí u nich Ježíšovo vyjádření k maloměšťákům (farizejům): Amen, pravím vám, opilci a nevěstky vás přecházejí do království nebeského.