Vědci, vědění a vědkyně (X.Y.)

Do naší redakce přišla reakce, kterou upřímně považujeme za výbornou, a proto ji uveřejňujeme, a modlíme se, a by její autor nebyl odhalen a upálen. Každého jistě velmi potěší, že mezi vědci samotnými jsou jedinci obojího pohlaví, kteří chápou, že oficiálně, nebo ve vesmíru vůbec, vlastně vůbec nejde o vědu jako takovou, ale o moc, politiku, ekonomiku a potažmo o moření a umoření člověka a přírody.

Otázka je, koho považujeme za vědce? Zda lidi, kteří opravdu bádají nad něčím, co může alespoň někomu pomoci teď či v budoucnu, či „jenom“ přidat nové poznatky o přírodě, vesmíru, zdraví, historii atd.? Bez takových lidí by byla většina lidí úplně „slepá“ na obě oči.

Nebo jsou vědci ti „akademici“, kteří se kdysi domohli oficiálních titulů a postů, těch se zuby nehty drží a snaží se likvidovat každého, kdo narušuje jejich systém prebend, vzájemného hodnocení a oblbování veřejnosti? Bádání samé je vlastně nezajímá a zvídavou veřejnost balamutí množstvím cizích slov, která sami neumí jasně vysvětlit.  Takoví jdou skutečným vědcům po krku.

To o čem píšete, je vlastně tisíciletý boj astronomie. Jak pochopit co se děje na klenuté nebeské sféře, když jí na první pohled vidíme placatou. A když lidé pochopili, že to vše je 3D (přesněji 4D = 3D + čas) a to docela brzy, ještě v antice, zase řešili, jak to kulaté (3D) zobrazit, případně i spočítat v rovině (2D), když ještě neměli ani kulaté glóby ani planetária ani dostatečné matematické nástroje. Protože aspoň někteří byli docela chytří, vymysleli na to rafinované byť vlastně jednoduché přístroje.

Pokud jde o Zemi, není placatá a dokonce není ani kulatá. Má tvar takzvaného geoidu, jakési spláclé koule, kterýžto tvar se navíc různě mění, „pruží“ neb materiál zeměkoule není ani zdaleka homogenní, nezodpovědně jsou její součástí i oceány. K tomu, že je Země kulatá došli už v antice. Prve jen pozorovali jak, je z lodi nejprve vidět jen stěžen, pak zábradlí a pak teprve boky až k čáře ponoru.

Několik století před naším letopočtem se už pokoušeli i změřit rozměry Země pomocí astronomických pozorování s jednoduchými přístroji. Trosky této antické vzdělanosti skrze rozpadající se západořímskou a východořímskou říši podědila křesťanská (katolická) církev. Ta zapálená klášterní knihovna s antickými spisy v románu „Jméno růže“ není vůbec vymyšlená. Jiný vzdělávací systém než církevní staletí a staletí neexistoval.

A pozor: církvi kulatá Země v podstatě nevadila. Na středověkých univerzitách se vyučovala astronomie jako jedno ze sedmera svobodných umění a v podstatě se učila pouze sférická astronomie či polohy a pohyby Slunce, Měsíce a 5 planet (o žádné astrofyzice nebylo ani ponětí). Předvádělo se to pomocí astrolábu, placatého (!) kruhového zařízení, něco jako složitá otočná mapa hvězdné oblohy, která se dala použít pro měření úhlů a vlastně i jako sluneční hodiny atd. Placatý astroláb znázorňoval půlkulatou klenbu nebeskou. Vlastně je s podivem co dokázali naši předci vymyslet za fígle s tím málem technických prostředků, co měli.

 Musím přiznat, že když jsme si nechali vyrobit na hvězdárnu kopii astrolábu, dalo nám dost úsilí to vstřebat a naučit se s ním aspoň trochu zacházet.

Církvi daleko více vadilo „ošizení“ Země o postavení ve středu vesmíru a tvrzení, že Země obíhá kolem Slunce, nikoli naopak (geocentrismus x heliocentrismus). Ti slavní „hříšníci“ byli ve skutečnosti upáleni (Giordano Bruno) či zavřeni (Galileo Galilei) za neposlušnost a ignoranci vůči nadřízeným.

 Což, obávám se, se trestá přísně dosud, většinou už ne upálením. Nikoliv kvůli kulatosti Země, to je anticírkevní propaganda z 19. století. Jeden francouzský astronom kvůli tomu dokonce nechával tvořit falešné středověké dřevoryty a na těch pak dokazoval, jak byli středověcí učenci blbí.

 Tyhle nejzákladnější věci z astronomie jsou totiž krásnou ukázkou toho, že všechno je jinak, než to na první pohled vypadá. Když o tom přemýšlím, tak pro školní děti je setkání s astronomií vlastně první a docela časnou ukázkou toho, že něco je jinak než se to jeví.

 Že Slunce není kolečko, ale koule (2D x 3D), že není vícero Měsíců, jeden rohlíkový a druhý kulatý, ale že ten kulatý je někdy osvětlen celý a někdy jen částečně. Že v noci Slunce nemizí, nespí, ale svítí jinde. Že svět je složitější než se jeví na první pohled a že s tím musejí počítat. Že jsou různé optické „klamy a mamy“ a je dobré o nich vědět. Zatímco v matematice minimálně na celé ZŠ jsou prostě 2 jablka + 3 jablka dohromady 5 jablek a dá se to osahat.

Proto po všech připomínkách k článku vlastně souhlasím, že „duševní roztahování dvourozměrné plochy na třírozměrný předmět je pro nositele placaté mysli velice nepříjemné“ a že „to není ovšem nic pochopitelného pro duševně kastrované lidi, neboť na předmět vyššího rozměru nahlížejí ze svého nižšího duševního rozměru.“  Jak u základů astronomie, tak u cvičení.

Mimochodem, zatímco s dětmi i dost malými (MŠ) se o těchto základech dá docela dobře diskutovat a ledacos chápu a doplní svými postřehy, tak mnohdy se jim upřímně diví dospělí, včetně vysokoškolsky vzdělaných.

Jen nevím, co bude dál, protože nejnovější rámcový vzdělávací pro základní školy vydaný MŠMT pro realizaci 2021 až 2023 umožňuje vypustit z učiva spoustu těchto položek, na kterých se dá ověřovat, jak co funguje. Jedna moje mladá kolegyně, vlastnící prvňačku a druhačku, si začala vytvářet knihovničku fyziky, aby měla jednou holky dle čeho učit, až se z nich stanou „libri prohibiti“ či se octneme v realitě „451 stupňů Fahrenheita“.

Ale to už jsem se ocitla u jiného z vašich článků, taky dobrého. A u úvahy, že samostatně myslící jedinci nejsou do dnešního systému vlastně vhodní, takže je teorie placaté Země vlastně to nejlepší, co může být! BTW, současná vlna obliby „placaté Země“ přišla z USA a je výsledkem lidské blbosti a lenosti při používání hlavy, možná i přežranosti a otravy tamním hnusným jídlem. A všechno už je i tady. Jak když mlok vykoukl z Vltavy a pan Povondra řekl: „Půjdeme domů„.