Model vesmíru

Pochopení modelu (principu) vesmíru je záležitostí pro nějakého gymnazistu, přesto se k němu většina odborné i laické veřejnosti marně dobírá tak složitým a obtížným způsobem, že k němu nikdy nedospěje. Na příčině je zvolená metoda, nebo spíše metoda, která je za každého západně civilizovaného, respektive západně duševně deformovaného, člověka zvolena za něj.

Dokonce i metody duchovní praxe jsou tak komplikované a obtížné, že k deklarovanému poznání a štěstí z toho pocházejícímu obvykle nijak nevedou. Spíše je to poznání hrůzné a strašné, které v příběhu Bhagavadgíty skolilo i samotného Ardžunu, na kterého jen tak někdo nemá. Je opravdu s podivem, že se dnes nabízí tolik všelijakých nabídek, které masově slibují retardovaným a indolentním zoufalcům zdánlivě snadnou a slunečnou cestu ke štěstí.

Ruce pryč od takových pošetilostí. Zodpovědní lidé radí něco jiného. Pro zmíněné potřeštěnce jsou však široce otevřené dveře velice lákavé, zatímco úzké dveře je z hloubi duše odpuzují. Spolehlivě je odhání od zhaslé lampy. Obtížný hmyz nalétává do lampy rozsvícené, aby zde hloupě zemřel žehem. Hmyz hledá světlo. Sám totiž žádné nemá, a mít vůbec nechce. Je přece mnohem chytřejší, lepší a pohodlnější se opalovat a ohřívat u světla cizího…

Věk gymnazisty je svojí dynamikou mládí nejlepším pro rychlý výskok. Předpokládá však gymnastickou kázeň, kterou poskytovala stará antická gymnázia, jenž preferovala tělesnou výchovu před duševní. Udolávání duševní výchovou v pozdějším věku je obvykle pouze chronickým revmatizmem stáří.

Dnes se tento duševní revmatizmus systematicky lidem infikuje, testuje a vakcinuje od jejich nejčasnějšího mládí. Vzniká tak povšechně retardovaná bytost bez svěží vitální, psychické a fyzické síly, která tak skvěle vyhovuje ekonomickému růstu, prosperitě a blahobytu společnosti. Ale které a jaké společnosti?

V příkrém rozporu s tím, ona zmíněná gymnastická kázeň předpokládá vysoké morální, motivační, vitální a fyzické napětí, kterého dohasínající dospívání, dospělost a stáří nejsou pochopitelně nijak schopny. V kontextu východní kultury je gymnastika tělesným zenem (mahayana). Těžko jej však po dobrém vnutíte lidem, kteří již v dětství podlehli průmyslovému zpracovávání lidských bytostí a dědičnému sklonu k tělesné i duševní pohodlnosti.

A ten model vesmíru? Je to pouze přídavný duševní činitel, který spočívá jednoduchém v zaujetí tázacího postoje, ve vzetí prosté otázky na vědomí, která se týká jeho podstaty. Zajímavé na tom všem je to, že gymnasista se oním problémem po jeho pouhém vzetí na vědomí nemusí již vůbec dále nijak zabývat. Vše přijde samo, a bez v zenu tolik obvyklého suchopárného a stařeckého, úmorného, nekonečného a udolávajícího mumlání a dřepění na zadku.

Lidské oběti dětí a mládeže se dnes konají ve velkokapacitním průmyslovém měřítku. Již je nikdo dávno nevnímá, podobně jako u jatečních masakrů zvířat, jejichž výsledkem jsou úhledné balíčky v regálech supermarketů. Nejvíce nás však rozčílí ojedinělí zoufalci, kteří z nedostatku příležitostí hledají na sociálních sítích trochu krásy a potěšení. Také si hloupě a mravně pohoršeni myslíte, že tito nešťastníci jsou těmi nejhoršími a největšími pedofily?