Člověk se prý nezmění, onehdy tvrdil jeden zasloužilý trenér karate, tedy trenér, který také zasloužil o rozklad karate, tím, že využíval toho, že se člověk nezmění. Je to divný názor, který vyjevuje duševní strnulost svých zastánců, kteří se mezi tím mění, a to k horšímu. Každý cikán, podle své planety hádá.
Pokud nelze člověka změnit, nemá trénink žádný smysl a nemá žádný význam se mu věnovat. Trénink je přece pokusem a vzpourou proti zdánlivé nezměnitelnosti bytí. Pokud nelze člověka nijak změnit, pak nemá přece žádný význam vydělávat na tréninku peníze. I tato snaha je přece vedena předpokladem změny, byť pouze objektivní, která má uchránit vlastní subjektivní stagnaci, odpor ke změně své špatné povahy.
Člověk se rozhodně mění k horšímu. Argumenty typu, že tací lidé jako dnes byli odjakživa, jsou nejapné. A pokud s nimi operují cvičitelé, kteří jsou v tělocvičnách denně vystaveni zrychlujícímu se procesu civilizační degenerace (genocidy), jsou zvláště hloupé.
Člověk stárne, hloupne, chřadne, trpí a umírá. Pokud je možný tento proces, je jistě možný i proces opačný. Síla degenerace i regenerace je totožná. Pokud však člověk sílu degenerace u sebe sama nevnímá, nemá v dlouhodobém horizontu čáku na žádnou pozitivní změnu.
Védy nás seznamují s tím, že ve věku satyja yugy síla regenerace převažovala nad silou degenerace. Proto se prý lidé dožívali dnes nepředstavitelně dlouhého věku, a dokonce po sobě nezanechávali žádné kosterní pozůstatky, jakou měly jejich těla kvalitu. Postupem věků spolu s mravním úpadkem lidských bytostí až do dnešní kali yugy nabývala síla degenerace nad silou regenerace takové převahy, že si ji pokleslí lidé již vůbec neuvědomují a zcela jí podléhají.
Situace s obratem ve zmíněném poměru přichází v úvahu až v novém světovém cyklu. Napřed se však musí pořádně uklidit tento náš Augiášův chlév, který jsme jako lidé spolu s ďábli na Zemi vytvořili. Na potopu světa bychom se tedy měli těšit, neboť nás zbaví, aspoň dočasně, všech trvalým růstem narůstajících hříchů, starostí a bolestí.
Jako správní křesťané, kterými po 2021 letech rozhodně jsme, ať chceme nebo nechceme, se přece máme na poslední soud těšit, a případně dělat všechno možné, aby přišel, co nejdříve. Nikdo nemůže popřít, že se tomu tak zcela správně a objektivně děje. Poslední budou mezi prvními, a první mezi posledními. A nakonec to bude úplně jedno, čert, aby to vzal, aby to vzal čert.
