Napodobování je první fází výchovného i výcvikového procesu. Pro téměř úplnou většinu civilizovaného lidstva je však tou fází poslední. Pomocí napodobování lze velice snadno a nenápadně zneužít a pohřbít celé lidstvo. Ve vyspělé ekonomice to tak působí stoprocentně.
Ve sportovních či pouličních zápasech bývá využití napodobování vhodným trikem, jak někdy porazit soupeře. Pokud je soupeř nemastný a neslaný, potřebuje napovědět, co má dělat. V tom případě jej například kopneme, a on v mnohých případech nepřijde na nic jiného a lepšího, než že se vás pokusí kopnout také. Vyprovokovaný a předem předpokládaný kop, lze pak velmi snadno zlikvidovat. Prázdný sud nejvíce duní.
Výše popsaným způsobem se chovají otroci (funkce) reflexního stereotypu reagování, které nazýváme stíny nebo odrazy objektivní reality. Jsou to lidé duševně mrtví, o kterých je psáno i v Novém zákoně. Asi zbytečně, neboť za dobu 2021 let nepozorujeme u lidské společnosti v této věci žádné nějaké výrazné zlepšení, ale jenom samé zhoršování.
Napodobování je jedním z hlavních způsobů uspávání (hypnotizace). Na uspávané lidi působí sympaticky, netuší nic zlého a jsou přesvědčeni, že jsou v bdělém stavu, ze kterého však není nijak možné je po dobrém jakkoliv probudit. Musí přijít kruté utrpení, a pak snad o své bdělosti a příčetnosti zapochybují. Ale ani to obvykle v masovém měřítku i při masovém vraždění nijak moc nepomáhá.
Napodobování je kopírováním. Ve skutečném tréninku je cílem kopírování dospět ze stavu kopie k originálu (podstatě). Ve většině případů je to však práce zcela marná. Lidé nechtějí být skutečně originálními, podstata originálu je nijak nezajímá. Jinak by při významném fotbalovém utkání nebyly stadiony plné fotbalových fanoušků, a před obrazovkami televizorů by neseděly miliony diváků.
Všichni tací lidé jsou mrtví a rezonují ve shodě se svými kopajícími idoly, a pociťují s nimi mystické spojení, které je například při gólu vlastního klubu vzrušuje do nepříčetné míry. V oblasti politiky a ekonomiky je situace ještě mnohem horší. Tam se své vlastní bytostné retardace a zkázy nadšeně spoluúčastní miliardy lidí. Vlastní pohřeb nazývají životem.
Popisovat další fáze výchovného a výcvikového procesu, které následují po fázi napodobování, je vcelku zbytečné. Z dlouhodobé cvičební praxe je například zřejmé, že cvičenci o svém reflexním reagování nikdy ani nezapochybují. A všechna případná vysvětlení je jenom ještě více uspávají.
Praktické studium reflexního reagování vyžaduje naprostou kontrolu těla, síly a mysli, ale znáte někoho, koho by dosažení této kontroly zajímalo? Znáte někoho, kdo směřuje svůj trénink k tomuto cíli?
Zde platí lidové přísloví, radí chytrému napovědět a hloupého kopnout. Je to však rada dosti nebezpečná, neboť neobsahuje výstrahu před následným kopem nakopnutého. Mediální a ekonomičtí manažeři tupého lidského stáda však tuto taktiku i její nevýhody velmi dobře znají a ovládají. Jsou to vskutku výteční odborníci a učitelé, mistři svého oboru. Lze se od nich jenom učit, učit a učit. Jinak není vůbec žádného důvodu si stěžovat, proč do nás neustále celý život kopají. Naopak, měli bychom si jich v tom případě vážit a prokazovat jim díky a pocty.
