Zúžit pozornost na předložené problémy, je jedním z obvyklých triků manipulace veřejného mínění. O čem se nemluví, to není. Většinu občanů zajímá spíše houbový vývar a opečené plátky hříbků na másle, nežli způsoby, kterými jsou manipulováni.
Denně se setkáváme s tím, jak je množství možných nabídek a řešení omezováno. Děje se tak proto, aby nebyly v údajném zájmu celé společnosti ohroženy zájmy manipulátora v pozadí. Prostý občan se může jenom divit, kolik má horlivých zastánců, kterým jde o dobro jeho, jeho dětí, společnosti, státu a o dobro lidstva budoucí vůbec. Pouze u většiny takových přátel lidu chybí nějaká širší veřejná podpora. Volební výsledky to nenaznačují, a dokonce ani výsledky pochybných průzkumů veřejného mínění.
Jak se stalo již dávno zřejmým, ve správné demokracii, nemá pravdu většina, ale menšina, kterou hájí jistí kvalifikovaní odborníci. Ohánět se většinou, je nemístným populizmem, který narušuje principy demokracie. Vychází z toho všeho, že pravdu má menšina, nebo ještě nejlépe jenom jeden jedinec. Těch jedinců je nějakých 7,5 miliard, a snadno se nahánějí do nákupních středisek nebo i světových jatek.
Všechny snahy zrušit právo silnějšího se jaksi za celých 2021 let nevydařily. Pořád jde jenom o to, kdo bude silnější a nejsilnější. Všichni soutěží, a když někdo vyhraje, buď mu podlézají, nebo na něj nadávají. Někdo to všechno velmi dobře organizuje, že se všichni perou, a on se směje. Možná je to i naše já. Občas nějaká loutka, čert, Kašpárek nebo baba Jaga. Nějakou údajnou lásku, pravdu, milosrdenství a jiné naše západní hodnoty v tom karuselu určitě nehledejte.
Veřejné mínění je přesvědčováno, že podstata všech problémů leží v zevním prostoru čili tam, kde na ně smí občan pouze reagovat. Silnějšímu se nehodí, aby jeho oběti situaci vnímaly jinak.
Zužování vědomí je dobře zavedenou praxí, která je například i součástí školního vzdělání. Učíme děti, aby se soustředily na jeden momentální mentální problém a přitom zapomněly na všechno ostatní. Pečlivě jim cupujeme pozornost, vědomí i mysl, aby byly hříčkou fantasmagorie objektivní reality. Jde nám přece o naše i jejich štěstí, kterého jsme si sami nikdy dost neužili.
