Máme různé názory, například excentrické, egocentrické, pragocentrické a jiné. Každý názor vychází z nějakého středu. Nikomu se však dosud nepodařilo uspokojivě vysvětlit, co je to vlastně střed. Každé zevní vysvětlení totiž pokulhává, neboť není středem, ale o středu pouze referuje.
Snad nejmocněji ovlivnily vývoj soudobého lidstva názory geocentrický a heliocentrický. Je to pochopitelné, nebo kosmologické představy umožňují ovládání člověka a společnosti. Různé společenské řády jsou přímo závislé na určitých výkladech vesmíru a postavení člověka v něm.
Jestliže chceme zlepšit postavení člověka, musíme tak učinit na základě příslušného výkladu vesmíru. Stejně tak, jestliže chceme zrušit starý společenský řád a nastolit společenský řád nový, je k tomu potřeba adekvátního výkladu kosmu. Kosmologie je rámcem mysli, který ji ovládá. Děje se tak z hlavní části na podkladě podvědomě vštípené představy, kterou si lidé pořádně neuvědomují, avšak kterou podprahově přijali za svoji, a na základě které poslušně určitým způsobem vnímají, myslí a jednají. Aby toho nebylo dost, tuto naprostou duševní omezenost nazývají svobodou myšlení.
Dokud byl například u moci starověký geocentrický názor, který považoval Zemi za střed vesmíru, bývaly časy lidstva mnohem lepší nežli dnes, v případě nadvlády novověkého názoru heliocentrického. Například staří Egypťané, považovali Zemi za uctívaný střed vesmíru a přitom nadevše uctívali jako boha Slunce. My dnes sice uznáváme Slunce za střed naší planetární soustavy, ale Slunce ani Zemi nijak neuctíváme. Na stavu společnosti a přírody není díky tomu nic pozitivního vidět.
Počty lidí, kteří mají rádi Slunce, se v moderních vyspělých západních demokraciích dosti zmenšily. Občané mají jiné starosti, nežli o Slunce, Zemi, člověka a nějaký výklad vesmíru. Takové starosti přenechávají profesionálním odborníkům, kteří se starají o jejich blaho, které se však nikdy nedostavuje.
Povaha vesmíru je relativní. Ačkoliv je toto tvrzení od dob Alberta Einsteina dobře známo, na kladném vývoji společnosti a životního prostředí se to nijak neprojevilo.
Označíme-li například Zemi jako bod A, a Slunce jako bod B, můžeme kolem kteréhokoliv z těchto dvou bodů (středů) opsat kružnici, nebo libovolně otáčet celým vesmírem. Že tuto relativitu nedokážeme pochopit, není vinou relativního vesmíru, ale naší omezené mysli, na jejíž omezenost nenecháme za žádnou cenu dopustit.
Celý vesmír se skládá pouze z bodů, a každý z nich je středem, kolem kterého se vesmír otáčí. Lze to velice snadno prakticky dokázat. Jedinou překážkou je tuhost omezené mysli, tvrdší než kámen.
Omezenost mysli nám dodává v pro nás neznámém, nepochopitelném a relativním vesmíru, který obsahuje pouze neznámé, nepochopitelné a relativní jevy, jedinou pevnou jistotu. Může to být ovšem jistota velice klamavá, neboť bývá podepřena pouze konzumním přesvědčením. (Pojmová znalost jevů, kterou nám nekompromisně poskytuje dnešní věda, je naprostou neznalostí.)
Archimédův požadavek, aby mu dali pevný bod, a že potom pohne zeměkoulí, má velice jednoduché řešení, které tehdejší antická představa vesmíru neumožňovala většině lidí nalézt. Z jeho slavného výroku se stala jakási vtipná fráze, kterou dnes všichni opakují, aniž by přesně chápali její podstatu. A díky podvědomému egocentrizmu a tuhosti mysli ji ani pochopit nemohou.
Tělo (hmota) je psychofyzikální laboratoří, která umožňuje snadno prakticky pochopit to, co jinak neumožňuje ani namáhavé a těžkopádné studium teoretických vědních oborů. Že by obyčejný tělocvik mohl být bránou vesmíru dokořán, je pro dnešní vzdělané lidi zcela nepřijatelné. Pro dnešní vědce je absurdní představou, že by tělesná výchova člověk byla schopna poznat to, co se jim pořád dokonale nedaří. A pak, že vzdělání nemůže duševně omezovat a bytostně deprivovat člověka a lidskou společnost.
/Poznámka: Nemyslete si, že když jste teoreticky a logicky pochopili výše uvedené pojednání, že jste jej pochopili. Váš první pokus o uvědomělý pohyb může prozradit vaši úplnou nevědomost./
