Asi není mnoho těch, kteří chtěli pochopit povahu svého myšlení a faktory, které ji určují. Myšlení se přece používá k tomu, abychom se domohli uspokojení svých přání a nikoliv k jeho zkoumání. Tato přání jsou obvykle hmotné povahy.
Předpokládáme, že když se ona přání naplní, dosáhneme samo sebou spokojenosti, a tím snad i nejvyššího stavu vesmíru, o kterém vzdáleně podvědomě tušíme, že spočívá v zastavení myšlení. V praxi se však nudíme, schází nám vzrušení, nebo prostě usneme.
Jsou ovšem i někteří, jejichž přání jsou povahy duševní či duchovní. Ti se obvykle snaží jít na věc svojí cestou. Většinou hlava nehlava, aniž by brali v potaz svoji povahu, která určuje všechna jejich přání, myšlenky i způsob myšlení.
Myšlení bolí. Myšlení je nepříjemné, a proto se jej myslící lidé snaží zbavit konzumací nebo zase jenom myšlením. Radit jim při tomto šílenství zpravidla nelze. Budí to jejich odpor a posiluje jejich předpojatost. Musíme však připustit, že vymýtání čerta ďáblem bývá svým způsobem účinné, neboť působí mozkovou mrtvici a zastavení myšlení, přinejmenším aspoň dočasné.
Aniž bychom hledali původ našeho způsobu myšlení, domníváme se, že naše myšlení je naše vlastní, svobodné a nezávislé, ačkoliv takové v žádném případě není. Odvozovat podstatu své existence od myšlení (cogito ergo sum) je smrtelnou chorobou moderního lidstva, která se přenáší pohlavní, sociální a mediální cestou.
Jako u jiných pandemických chorob, je i v případě myšlení naše pozornost systematicky odváděna stranou. Nesmíme zkoumat příčiny choroby, kde se vzala a kdo ji primárně rozšířil, ale smíme jenom řešit její fatální následky. A navíc, smíme ji pochybně léčit jenom přísně jedině možným způsobem, který je nám neustále ze všech stran vtloukán do hlavy.
Tím jediným způsobem řešení je zase jenom pouze myšlení čili očkování posilující myšlení, které přináší globálním predátorům či korporacím zisky pocházející z odčerpávání naší životní síly, které nám působí duševní a tělesnou nedostatečnost, nemocnost, nutnost léčení, další výdaje a smrtnost.
Příčiny vakcinačního teroru může sledovat až do hloubky minulosti. Jedním z jeho odrazových prahů je změna myšlení, která provázela přeměnu feudálního zřízení na kapitalistické. Způsobil ji převrat v myšlení, vědě a technice.
Vědecko-technický rozvoj je dítětem abstraktního myšlení, které se nakonec ujalo vlády a terorizuje svého rodiče (myšlení). Původním předpokladem osvícenců bylo svobodné myšlení. Ti upřímní či naivní se domnívali, že vzdělání přemění společenské vztahy a že instituce utvářejí člověka. Vzniklo tím šílenství zákonů a úřadů hubící všechno živé na této planetě.
Osvícenci se domnívali, že vzdělávání (myšlení) musí lidi přivést ke spravedlivému zřízení a institucím. Výsledky oné osvícenecké snahy můžeme dnes pozorovat na úplné totalitarizaci společnosti, na naprostém ekonomickém, politickém, sociálním, tělesném a duševním zotročení člověka a společnosti, které se nazývá se zlovolnou potměšilostí svobodou, demokracií, prosperitou, lidskými a občanskými právy (právy na nic).
Rozvíjející se buržoazie zavrhla feudální minulost (ekologickou) a nadýmala se průmyslovým optimizmem, novým myšlení a přestavbou společnosti. Oháněla se neustálým pokrokem, nekonečným procesem růstu kladných hodnot a dobra na úkor zla a hodnot záporných. Onemocněla duševním nesmyslem, že je možné oddělit kladné od záporného.
Začalo se věřit ve svobodný rozum, jako jediný zkušební kámen pravdy a dobra, který je schopný uskutečnit sny lidstva, avšak ve skutečnosti, jak se stalo, schopným uskutečnit sny pouze jeho menší nejvíce zkažené části. Pověra, bezpráví, výsady a útlak měly ustoupit rozumu. Měla zvítězit spravedlnost, vlastnictví, svoboda, rovnost a bratrství, ovšem ve skutečnosti, jak se stalo, jenom pro ďábelskou menšinu ovládající většinu klamaného lidstva.
Myšlenka, že tabu posvátného egoizmu a nedotknutelnosti privátního vlastnictví, vytvoří ráj na zemi, světlé zítřky, že realizuje sny o svobodě, demokracii, rovnosti, bratrství a jiných chimérách, přetrvalo celá staletí až do dnešních dnů. A po dobrém, myšlením a vysvětlováním, nelze tento nesmysl stvořený rozum a myšlením z lidstva nijak vymýtit.
Koho by přece zajímalo jeho vlastní myšlení?
