Názor Dr. Bholeho pochází ze semináře v roce 2004. Je velice zajímavý, protože nepochází z agentur zpracovávajících veřejné mínění, ale od příslušníka odlišné kultury a civilizace, který srovnává výsledky svého pozorování v dvou odlišných obdobích.
Všichni svým způsobem zápasíme o existenci. Když se staneme nezávislí, existenční zápas nabírá na intenzitě. Příslušníci starší generace to pociťují výrazněji a více uznávají tuto skutečnost. Když jsem jezdíval do Čech v období 1972-1984, lidé měli určitý pocit zajištění a bezpečí. Ať pracovali pořádně, nebo ne, měli stálý plat. Měli více volného času a byli celkově uvolněnější. Převládal názor: „Stejně nedostaneme víc, tak proč bychom se měli přepínat, raději si odpočineme a užijeme si života.“ Po perestrojce jste převzali zodpovědnost za svůj vlastní osud. Všichni začali toužit po tom, aby se pozdvihli z úrovně, na níž se nacházeli. Výsledkem je celkové klima stresu, které postihuje všechny. V tomto prostředí každý z vás prochází spoustou mentálního napětí a pozitivních i negativních prožitků. Starší generace si na rozdíl od mladých lidí tyto stresy velmi dobře uvědomuje.
(Vědomí těla vědomí dechu vědomí mysli 1 – Jógačárja Dr. Mukund V. Bhole, Vydala Unie jógy ČR, Praha 2006)
Názor Dr. Bholeho pochází ze semináře v roce 2004. Je velice zajímavý, protože nepochází z agentur zpracovávajících veřejné mínění, ale od příslušníka odlišné kultury a civilizace, který srovnává výsledky svého pozorování v dvou odlišných obdobích.
Ačkoliv mnozí jistě chápou, jak to Dr. Bhole myslel, je vhodné jeho názory místy trochu upřesnit a uvést na pravou míru. Existenční zápas vylučuje nezávislost, ale je naopak skokem do naprosté závislosti. Navíc zrovna dnes není existenční zápas pouze otázkou finanční, ale i naléhavou otázkou zdravotní. Nastal vlastně boj o holé přežití.
Je pravdou, že obyčejní občané za reálného socializmu ať pracovali pořádně, nebo ne, měli stálý plat. Pokud chtěli mít plat vyšší, museli se politicky různým angažovat, téměř vždy pouze pokrytecky. Starý režim vadil více perfidní vládnoucí třídě, nežli naivní třídě ovládané.
Pokrytecký loutkový režim, který u nás tehdy vládl, fakticky negoval své vlastní ideologické zásady. Jednou z těch hlavních byla zásada, že každému občanu přináleží odměna podle jeho zásluh. Těmi zásluhami se však původně myslela práce pro společnost, a nikoliv politicko-mafiánská poslušnost a příslušnost. Dr. Bhole si správně povšiml stavu občanské společnosti.
Občané skutečně měli více volného času a byli celkově uvolněnější, a společenská atmosféra byla veselá. Sportovní činnost byla masová, nebyla komerčního charakteru. Kromě hrstky profesionálů byla téměř úplně amatérská. Lidé sportovali a cvičili z radosti. Cvičení jógy a jiných východních disciplín před rokem 1989 zažívalo nebývalý rozkvět, který spočíval na upřímném zájmu cvičících.
Dr. Bhole uvádí, že jsme po perestrojce převzali zodpovědnost za svůj vlastní osud. Není to přesné, neboť po perestrojce jsme se ve skutečnosti vzdali zodpovědnosti za svůj vlastní osud a svěřili jej svému sobectví, svým pudům a sortě psychpatogenních tvorů se zločineckými ambicemi, kteří dokáží těchto našich nízkých pohnutek podmínek velice efektivně využívat a zneužívat ve svůj vlastní prospěch, a v neprospěch lidské bytosti a společnosti.
Dr. Bhole říká, že v tomto prostředí každý z nás prochází spoustou mentálního napětí a pozitivních i negativních prožitků. Asi je zbytečné uvádět, že ty negativní prožitky se postupně se zrychlením stávají naprosto převládajícími. Starší generace si toto dobře uvědomuje, protože má možnost srovnávání dvou společenských uspořádání, z nich jedno bylo lepší a jedno je stále horší. Vždy však vládla stejná sorta typů, která pouze po roce 1989 získala nebývalou moc a majetky.
Mladé lidi všechno toto ovšem z pochopitelných důvodů nezajímá. Mladí se dnes mají konzumně lépe, než se měli jejich rodiče nebo prarodiče, kterým nedůvěřují. A navíc je propaganda pečlivě vybavila pochybným vzděláním, informacemi, argumenty a frázemi, aby mohli svůj zaslepený labilní postoj obhajovat.
Tento článek není žádnou obhajobou starých pořádků, ale již vůbec není obhajobou těch nových. Průměrně inteligentní lidé by to mohli pochopit. Bohužel průměrná inteligence společnosti velice prudce klesá, zatímco negativní zkušenosti se hromadí.
