Neziskové a humanitární organizace si získaly u české veřejnosti velice špatné renomé. Často bývají osazené dobře placeným personálem, pokrytci, zloději a podvodníky. Jelikož nejsme sami schopni organizovat žádnou pomoc lidem nouzi, a dokonce ani těm, kteří žádnou nouzí netrpí, jsme odkázáni svojí dobročinností na jiné organizace.
Uvádíme zde jednu z možností pomoci bezprizorním lidem, kterou je Armáda spásy:
https://blisty.cz/art/106713-jidlo-pomaha.html
Prostřednictvím pomoci druhým pomáháme především sami sobě, Například tím, že překonáváme bariéry své vlastní psychické omezenosti. Kde není výdej, nemůže být ani příjem. Proto se často setkáváme s případy zapšklých osob, které žijí uzavřeny ve své díře, špíně a bídě, ačkoliv hmotným nedostatkem nijak netrpí. Než, aby tací jezevci druhým pomohli, nebo jim alespoň nepřekáželi, raději poškodí sami sebe. Vlastní velká újma je tak nebolí, jako malý prospěch druhého.
Příjem je důležitý nikoliv osobně, jak to chápe většina lidí, ale z důvodů možnosti pomáhat druhým. Příjem ovšem závisí na podtlaku, který vytváří výdej.
Je mnoho lidí, kteří mají dobré příjmy, kteří nemají děti, nepijí, nekouří; kteří nesplácejí hypotéky, dluhy a exekuce; kteří nemají v péči nemocnou či postiženou osobu; nebo kteří se nestarají o bezprizorní osoby či asociální psychopaty. Mnoho z nich mívá tucet racionálních důvodů, proč by neměli pomáhat druhým, ale jenom sobě a svým milým. Prostě se bojí, a kdo se bojí, nesmí do lesa.
