Znásilňování cviku, potažmo sebe, je typickým úkazem reflexního jednání, které bývá povahově vlastní nejen cvičencům, ale vůbec celé současné společnosti, jejíž výchova a vzdělání spočívají na průmyslovém vytváření podmíněných reflexů (informací).
Stali jsme se hrdou globální populací, která se díky informacím samolibě staví na falešnou pozici vládců světa. Díky informacím se domníváme, že ovládáme přírodu, včetně přírodních a našich umělých ekonomických procesů. Směle kráčíme ke světlým zítřkům, ekonomickému blahobytu, svobodě a demokracii. Zajati ve svém klamu nevnímáme spoušť, kterou působíme na sobě a přírodě.
Příroda, a tím i naše tělo, se nám staly nepřátelským živlem. Svoji nebetyčnou pýchu již dávno nevnímáme. Pýcha již nepředchází pád. Již dávno padáme a sílu volného pádu, která nás nadnáší, mylně považujeme za vzlet.
Žijeme v informačním věku. Kdo vlastní lepší informace, ten vítězí v informační válce. Stalo se všeobecným jevem, že zatímco se pro sebe pídíme po informacích ryzích a důvěryhodných, svým nepřátelům poskytujeme informace falešné a nedůvěryhodné (desinformace). Naši nepřátele ovšem činí přesně to samé, a krmí nás k naší nelíčené zlosti zase svými desinformacemi.
Místo v realitě přírodní, žijeme v informační realitě virtuální. Schází nám zoufale životní síly, kterých se nám nedostává, a které se transformovaly do smrtonosných informací. Zhoubné informace ovládají naše veškeré vnímání, myšlení, jednání, a udělují nám milost omezeného duševního a tělesného pohybu, a také pochybné výsady mizerného živoření, které kuriózně považujeme za život. Společným jmenovatelem všech těchto podvodných manipulací a strastí jsou peníze.
Peníze jsou informacemi, které lze podle jejich kurzovní hodnoty víceméně volně směňovat za životní potřeby, nezbytnosti, zbytnosti, a za život sám. Život od nás vyvanul již dávno pryč. S arogantní drzostí je nahradily mrtvolné peníze a informace, což jsou spojené nádoby.
Povšimněte si, jak informační pole ovlivňuje naše jednání při snaze o uvědomělé provedení nějakého pohybu (cviku).
Když jsme konečně pochopili nesporné výhody tělesných cvičení, nastává nám úděsné trápení, které mylně nazýváme cvičením. Ve skutečnosti se však jedná o znásilňování naší psychosomatické přirozenosti a gravitačního prostředí. Když u jednotlivého provedení cviku silou vůle překonáváme odpor vlastní i prostředí, objevuje se vypětí chatrná úleva, která uklidňuje naše svědomí a do našeho krevního řečiště vyplavuje úlevné látky (endorfiny).
Nepříjemné sekvence mučení následovaného kladnými pocity, považujeme za vrcholný způsob tréninku, na který nenecháme dopustit. Hloupě tak uzavíráme před sebou samými vyšší úrovně tréninku i života, které překračují předchozí znásilňování.
Znásilnili jsme cvik i sebe, a domníváme se, že je vše v naprostém pořádku. Když tak činíme opakovaně a velmi dlouho, tak vytvořili jsme podmíněné reflexy, které zapadají hluboko pod práh našeho vědomí, kde žijí svojí vlastní existencí, a odkud ovlivňují naše veškeré nadprahové vnímání, myšlení a jednání. Vše se zdá být při takovém hypnotickém provádění cviků a cvičení v naprostém pořádku.
Podmíněné reflexy se tak staly součástí naší povahy, která nás mrzačí, a které se již za obvyklých okolností nemůžeme nijak zbavit. Nepříjemné hlubinné regresi, která by měla být součástí každého tréninku a provádění všech cviků a cvičení, se s pečlivostí sobě vlastní přísně vyhýbáme.
Neduchapřítomné reflexní počínání je to velice nešťastné. Hromadí podvědomý odpor v bytosti, tj. averzi, která nakonec člověka v blahém rozpoložení od jakéhokoliv cvičení spolehlivě odvede a odežene. Účelem skutečného cvičení taková averze není, ale jak z praxe dobře známe, podlehne jí ke škodě své i druhých velmi mnoho velice talentovaných cvičenců. Díky jejich nepozornosti a nedostatečnosti sebekritiky, dobrovolnický volnočasový trénink (amatérský a demokratický) obvykle jinou možnost nepřipouští.
Neblahé příčiny nešťastného způsobu cvičení jsou velice prosté. Jsou jimi nedostatečné či vůbec žádné pozorování sebe, a to ve smyslu tří úrovní, který jsou tělo, síla a mysl. Západní (zevní) psychologie tuto trojí kázeň nazývá hlubinnou (auto)regresí. V tréninku karate ji nazýváme Třemi bitvami (Sanchin).
/Také jste si všimli, jak je svět sprostě znásilňován a zneužíván, a jakými vznešenými názvy se ta ohavnost nazývá? Došlo vám konečně, v čem spočívá správný způsob cvičení, správná metoda tréninku? Nebo stále nevíte o břemenu, o které stále zakopáváte, a které si nestále vytváříte a které pořád posilujete? /
