Časy se změnily, společnost zachvátil mravní úpadek a moderní způsoby válčení zcela převrátily feudální normy války. V dnešním válčení již neplatí čest (mravní ušlechtilost), krev (čistota životní síly), a síla paží (fyzická přítomnost), ale pokrytectví, podlost, úskoky, nemravnost lstivost, zbabělost a lstivé útoky ze zálohy.
Tak například, z povahy technických způsobů boje, dnes nebývá možné dokázat, kdo na koho vypustil ničivou střelu, takže účastníci konfliktu mohou takový útok svádět jeden na druhého.
Ve středověké Evropě například platilo, že rytíři museli před bojem nadzvednout hledí svého brnění, aby se navzájem poznali a ujistili, s kým bojují. Z tohoto úkonu pak vzniklo dnešní armádní salutování, a dokonce i prováděné bez pokrývky hlavy, což ještě před nedávnem nebylo podle vojenských řádů myslitelné.
Evropský feudální způsob bojování byl ozvěnou železného věku, jehož nejvýznamnějším východním skanzenem bylo díky své ostrovní izolovanosti středověké Japonsko. Provokace, propaganda, dezinformace, klamání, lhaní, podvádění a podobné nečestné praktiky byly v železném věku nemyslitelné. Dnes však tvoří 95% moderního způsobu válčení (hybridní války a proxy války).
Jak známo, dříve bývalo válčení doménou vládnoucí třídy, která se jej musela fyzicky účastnit a bojovat v čele vojska. Dnes jsou příslušníci vládnoucí třídy nepřátelských stran a jejich generální štáby pečlivě schováni v pohodlném bezpečí, a nechávají za sebe bojovat své poddané.
Metody jsou dnes dokonce tak zvrhlé, že proti sobě často vůbec nebojují různé nepřátelské vládnoucí třídy jiných států, ale pouze jediná vládnoucí třída nahání do vzájemného vraždění sobě podřízené státy a znepřátelené tlupy svých poddaných. Činí tak podle starého pravidla, rozděl a panuj (divide et impera), avšak s moderním ekonomickým přídavkem, vydělávej na tom peníze. Vojenský průmysl je tím nejlepší byznysem, který úspěšně konkuruje drogovému průmyslu, se kterým často splývá.
Podle kodexu japonských samurajů byla provokace nemožná. Jestliže samuraj ztratil prázdnotu své mysli, a ve své mysli projevil nepřátelský plán, automaticky se tímto nečestným úmyslem stával synem smrti. Jeho protivník neměl žádného důvodu čekat, až svoji duševní agresi zhmotní fyzickým útokem. U příslušníků válečné kasty se nepředpokládal rozpor mezi úmyslem, slovem a tělesným činem. Pozor, nešlo o nepřátelské úmysly duševně projevené navenek, ale vnitřně.
Duše samuraje byla i v jeho meči a okamžitě reagovala na jakýkoliv náznak agrese v mysli jiného osoby. Podle samurajské etiky by téměř úplné většině dnešní zkažené západní společnosti musela být okamžitě useknuta hlava. Morálkou se stala amorálnost. Dnes se za mohutného puzení mediální propagandy můžete legálně dopouštět všemožných drzostí a ohavností, aniž by vám hrozil postih. Ten však hrozí poctivým, slušným a mravným občanům z kleští vládnoucí třídy a kriminální spodiny.
Třídní uspořádání japonské feudální společnosti bylo jiné než dnešní společnosti obchodní. Nejvyšší byla třída válečníků, chránící společnost. Druhou byla třída rolníků, která živila společnost. Třetí byla třída řemeslníků, která vyráběla zbraně a nástroje. A poslední třídou sklízející pohrdání celé společnosti byla třída obchodníků, kteří byli považováni za mravně zkažené příživníky, parazity, šejdíře a podvodníky.
Dnes je ovšem třída obchodníků tou nevyšší, která ze své nadnárodní pozice globálně ovládá ekonomické procesy, většinu států a regionů.
Časy se mění, co bylo dříve normální, dnes není. Dějinné převraty, kterých jsem svědky, umožňují pochopit otáčení kola osudu. A tak můžeme vidět střídání věků v souvislosti s řádově oddělenými úpadky bytostné kvality lidstva v přímém přenosu – tj. věky zlatý, stříbrný, železný a černý, které se cyklicky opakují.
Černý věk (kaliyuga), ve kterém právě žijeme, je ten nejhorší. Je tomu tak ovšem z hlediska samurajského kodexu, nikoliv z hlediska kodexu obchodníků, kteří s taktikou sobě vlastní lidem namlouvají, že je tím nejlepším. Nemá význam se nad tím nějak citově rozplývat. Zachraň se, kdo můžeš…zachraň svět, kdo můžeš…
Kaliyuga teprve začíná. Máme za sebou teprve nějakých 5.000 let, a dalších 427.000 let ještě čeká. Je to doba z hlediska jednoho lidského života velmi dlouhá, možná plná různých zvratů. Dokonce možná i takových, že všechno se v dobré obrátí…ale bůh suď.
Ničemu z uvedeného není nutné věřit, ničemu nevěřit je však to nejtěžší, co může být. A kontrolovat sílu svojí víry jakbysmet. Však to může každý zkusit, pořád se tím přece zabýváme při každém tělesném cvičení….