Uvádíme další pokračování zážitků, zkušeností a poznatků ctihodného mnicha Martina Won Hye. Možná vás také při čtení jeho poznámek napadne naivní otázka, proč národ čítající 10 milionů občanů není schopen za 32 let poslat do různých asijských klášterů aspoň několik tisícovek či stovek mladých lidí, aby zde získali podobné vzdělání a výcvik jako Martin?
Nebo vám možná také připadne otázka, proč za 50 let nebyli příznivci naší základní meditační školy postavit ani psí boudu? Slabé povahy upozorňujeme, že odpovědi mohou být hrůzostrašné a mohou i někoho přimět k pláči.
Základní meditační škola
V záři jsem ukončil peci o pacienta v domovském klášteře. Rekonvalescence po transplantaci kostní děrné pokračuje zdárně, i když jde o běh na dlouhou trať.
Mniši největšího korejského radu Chogye mají na výběr ze tří druhů vzdělávacích instituci: fakultu buddhistických studii na univerzitě, klasickou klášterní školu a meditační školu. V klasické klášterní škole se vyučuje etiketa, ceremonie a sútry. S trochou štěstí jsem byl přijat do meditační školy.
Místem výuky jsou nádherné hory v pohoří Seoraksan. Tady na jaře a na podzim proběhá 50 dní přednášek, v létě a v zimě 90 dni sezeni v tichu. Vždy bez elektronických hráček typu telefon či počítač. Právě jsem absolvoval první blok přednášek. Každý den posloucháme 5-7 hodin přednášek a nahrávek. S trochou meditace (1-2h), zpěvu a práce to vydá na cely den v pohybu od 3 do 21h. Ústraní probíhá bez přednášek pouze s meditací (cca 10h denně). Přednáší se o sútrách a spisech zenových mistrů. Naštěstí často lze předem sehnat anglické překlady.
Jakožto bažanti/prvňáci samozřejmě děláme většinu práce a stále jsme ve střehu a čekáme, kdy přijde další hlasitá „instruktáž“ od mazáků/druháků tykající se práce či etikety. Spousta pravidel vzniká neustále a nepřehledné. Instrukce od dvou různých lidi mohou být i protichůdné.
Mnoho těch lidi asi nikdy nejednalo s cizinci a tak když nerozumíme, jsme obviněni z lenosti a arogance a instrukce jsou zopakovány přesně stejnými slovy jen hlasitěji. V životě v komunitě je největším hříchem mluvit či jednat odlišné od ostatních. Ale „opisovat“ od ostatních také nelze, protože prvňáci ještě všechna pravidla neznají a druháci již některá nemusí dodržovat.
Všichni spí, jedí, pracuji, studuji a medituji společně ve velké místnosti. Osobním prostorem je jen skřínka na oblečení.
Korejci se zamilovali do podlahového topeni. Hala kde všichni spí, medituji, jedí a studují, bývá vytopena na cca 25°C. Čajovna, kde můžeme trávit přestávky, bývá okolo 30°C.
