Jednou z hlavních výhrad a výčitek demokracie proti komunistické ideologii je obvinění ze šíření třídní nenávisti. Každý s tím musí rozhodně souhlasit. Pokud se ovšem nebude věnovat praktickému studiu ekonomie a ekonomiky. Pak mravní hledisko musí z profesionálních důvodů ovšem zmizet, a z vědychtivých studentů, politiků, inteligentů a jiných odborníků se pak stávají profesionální pokrytci, kteří káží vodu, ale pijí víno.
Rozhodně nelze zmíněné snaživce nějak odsuzovat. Starají se o ekonomický rozvoj, bez kterého bychom jinak nemohli žít. Nám prostým občanům nelze říkat pravdu přímo do očí. Velmi nás to rozčílí. A metodu, abychom se naučili pravdu reflektovat sami sobě, zarputile odmítáme ještě více.
Jak říkali první marxisté, napřed musí člověk jíst, pít, šatit se a bydlet, pak může teprve filosofovat. A tak tak také činíme a na nic jiného nemáme čas. Ostatně sám K. Marx zemřel rozčarován nad proletariátem. Než k tomu došlo u jiných stále to hodně času, sil, úsilí, potu, tváře a jedovatých slin.
Způsob práce každého pracovníka závisí na povaze materiálu, se kterým pracuje. Ke své práci potřebuje vhodné nástroje. Holé ruce to vždy být nemohou. U nástroje je výhodné, že není přímo srostlý s tělem a pociťováním pracovníka. Proto umožňuje i necitlivé zacházení s materiálem. Například, pokud by musel řezník zabíjet jateční krávy holýma rukama, měl by značné potíže se svojí pracovní výkonností. Nedostával by mzdu a odměny.
Stejně tak je tomu i u práce s lidskými zdroji. Také ona vyžaduje patřičné nástroje. Neměli bychom se tedy divit, jak je s námi někdy zacházeno, protože to vyžaduje povaha našeho materiálu. Vraťme se však k tématu.
Kdo má nějaké zkušenosti z ekonomického prostředí, jistě nadšeně přivítá názory amerických expertů. Ačkoliv se říká, že lidé věří všemu, co američtí vědci zjistili, mnohdy jsou jejich poznatky zcela správné a kryjí s reálnou ekonomikou, ve které žijeme – ačkoliv někteří s tlustými blánami na očích.
Amerického vědce George Friedmana, výkonného ředitele STRATFOR, nelze rozhodně podezírat z nějaké nákazy komunistickou ideologií. Jeho fakta jsou vědecká, tvrdá, pragmatická a počítačová.
Například správně tvrdí, že nerovnost neznamená nedostatek rozvoje. Spíš je to nevyhnutelný vedlejší produkt rozvoje. Dialekticky obráceno nám říká, že nerovnost, třídní nenávist, napětí a boj, jsou hlavními podmínkami rozvoje. Pokud tyto podmínky nebudou existovat, rozvoj se zastaví.
Kdo zažil reálný socializmus, tak si jistě pamatuje na stagnování jeho hospodářského rozvoje. Krátce po válce, když se odstranily hlavní válečné škody, začalo docházet ke ztrátě budovatelského nadšení. Občané si polepšili, a chtěli se mít ještě lépe. Ještě lépe se ovšem chtěl mít zaslouženě i jejich předvoj podléhající oportunistické nákaze. Špinavou práci s lidskými zdroji nikdo nechce dělat zadarmo, vyžaduje zvláštní příplatky.
Třídní rozdíly však byly tenkrát na Východě malé a třídní nenávist slabá. Tyto nevyhnutelné podmínky hospodářského rozvoje se proto musely vybičovat na nejvyšší míru, aby mohlo dojít k tzv. Sametové revoluci, jejíž název sám o sobě vypovídá o mdlosti tehdejších třídních rozporů, malé nerovnosti a nedostatku rozvoje.
Pak došlo svým způsobem k tomu, co George Friedman píše ve své knize Příštích sto let: Americká mafie, která ovládla výrobu a pašování drog, vložila tyto peníze do legitimních obchodů, až se v určitém bodu původní peníze začlenily do obecného toku kapitálu, takže jejich původ v kriminalitě už nebyl relevantní. (G. Friedman – Příštích sto let, Argo a Dokořán, 2010)
U nás se ten hospodářský rozvoj ovšem netýkal jenom drog, které teprve hlásily svůj hlavní nástup, ale zejména tzv. privatizace. Stejný proces je znám i ze začleňování italské mafie do řádného občanského a hospodářského života. Pro toho, kdo nechápe, existuje o tom řada knih, výpravných filmů a seriálů (např. Mario Puzo – Kmotr, Roberto Saviano – Gomora).
Většinu občanů ekonomie a ekonomika nezajímají. Mají své hospodářské požadavky přesně definované a nemají čas se dívat nalevo a napravo. Ekonomicky za ně musí myslet jiní. Obyčejní občané se s ekonomikou musí seznámit prakticky.
Jelikož onen proces seznamování je postupný a individuální, žádná třídní nenávist z něj nehrozí. Ale bohužel to zpomaluje ekonomický růst. Potom musíme hledat zdroje nerovnosti a nenávisti jinde. Prosím vás, mějte pro to pochopení a buďte ohleduplní.
