Známá poučka karate tvrdí, že prvotní útok je nevýhodný. Toto konstatování pochází z praxe, a jeho platnost si každý může vyzkoušet sám u sebe – stačí k tomu vlastní osoba.
/Vše ohledně reflexního reagování se neustále zkoumá, zkouší, procvičuje a činí zjevným na každém našem tréninku karate, a to při kterémkoliv uvědomělém pokusu o provedení nějakého cviku či pohybu. Pokud jste v karate trochu technicky způsobilí, můžete platnost zmíněné poučky vyzkoušet se svým partnerem při zápasových cvičeních./
Formálně fyzický útok či jakékoliv tělesné hnutí nepochází ze smyslově vnímané fyzické reality, ale z reality psychické, která je zahalena realitou fyzickou. Jakkoliv to vypadá, že za psychickou akci je odpovědné tělo (hmota, mozek), za pohyb a život těla neodpovídá tělo (následek), ale vědomí (příčina).
Z důvodu nevýhodnosti se inteligentní protivníci snaží přímému útoku vyhnout, a případně usilují, aby k prvnímu duševnímu i fyzickému útoku vyprovokovali své nepřátele. Na veřejnosti se tímto trikem opticky svádí vina na fyzicky jednajícího útočníka, který je ve své skutečné skutkové podstatě obráncem. Vítěze se nikdo neptá, jak dospěl k vítězství, neboť je to on, kdo píše dějepis.
Povaha duševní akce je tedy rozhodující (primární) a fyzická akce je podružná (sekundární). Ostatně i každý normální trestní zákoník hodnotí povahu trestného činu podle toho, zda byl úmyslný nebo neúmyslný. Nutno mít však na paměti, že jako všude i v soudnictví existuje přísný dvojí metr, neboť co je dovoleno bohovi, není dovoleno volovi.
Pokud je nepřítel zkušený a připravený, tak může využít sílu provokace (prvního duševního útoku), a reagovat před útokem fyzickým (smyslově zjistitelným). V tomto případě se jedná o tzv. reakci před akcí (v karate zen sen no sen). Nejlepší obranou je útok. Soudy a publikum však mohou takovou obranu hodnotit jako úmyslný útok.
Je zcela běžné, že skuteční agresoři svádí vinu na jimi vyhlédnutou zemi (oběť), na kterou provádějí zinscenovaný provokační útok.
Blíže viz:
- Preventivní válka: https://cs.wikipedia.org/wiki/Preventivn%C3%AD_v%C3%A1lka
- Preemtivní válka: https://cs.wikipedia.org/wiki/Preemptivn%C3%AD_v%C3%A1lka
- Proxy válka: https://cs.wikipedia.org/wiki/Z%C3%A1stupn%C3%A1_v%C3%A1lka
Nás však s ohledem na trénink karate zajímá reflexní reagování hlavně z hlediska psychologického jednání jedince, tj. z hlediska taktiky, která přímo vyplývá z techniky.
Pokud chce jedinec z klidového stádia (kara) vykonat kladný pohyb (akci, útok), naráží na značné obtíže. Akce je především pomalá, naráží na odpor gravitačního prostředí a vlastní mysli, síly a těla; dále odkrývá útočníka, činí jej bezbranným a vyvolává tak reakci, která primáni akci (útok) brzdí, omezuje, potlačuje a ničí.
Akce je mužského charakteru a reakce ženského. Jak z praxe dobře známe, ženské pohyby jsou mnohem jemnější, měkčí, lepší, kvalitnější, ušlechtilejší a výhodnější.
Základní otázka karate či života však stále zůstává: Co je to taikyoku/taichi, neboli prvotní příčina či nejzazší dokonalost? Jako individua se nacházíme v zevním světě, kdy/kde prvotní příčina života našeho i ostatních tvorů a tvarů byla již dána dávno předem, a ostatní podružné příčiny (akce) jsou od ní pouze odvozeny.
Z uvedeného vyplývá, že běžný neuvědomělý a pudově jednající člověk je unášený onou prvotní příčinou (pudem) a není vlastně nijak schopen učinit jakoukoliv původní (prvotní) akci. Takový člověk vlastně za sebe neodpovídá. Aby toho byl schopen, musel dostat mimo projevený vesmír. Lidé si sice o sobě myslí, že jako jedinci myslí a jednají samostatně, svobodně a nezávisle, ale ve skutečnosti pouze blouzní.
Pokud přidáme k unášivé gravitační či pudové síle vesmíru, rozum, racionální či pragmatické myšlení, neštěstí je na světě, neboť devastace přírody a člověka, degenerace a genocida lidské bytosti nabývají na zrychlené intenzitě.
Například Bible se v souvislosti s prvotní příčinou zmiňuje o prvotním hříchu. A známý americký geopolitik George Friedman pak zase hovoří o DNA, která je prý vlastní povaze USA, a tím vysvětluje, obhajuje a jako nevinné dospívání prezentuje hegemonistickou snahu USA o unipolární svět a globální nadvládu.
Všichni jsme tedy z hlediska prvotního hříchu nevinní, neboť hřích byl vlastně úplně prvním proviněním u boha stvořitele (případně dle vyznání u vzniku vesmíru). A tím, že byl k tomuto hříchu přidán pragmatický rozum, se pouze urychluje zánik nešťastného a nepovedeného aktu stvoření. Proto morálka liberální demokracie, která se ztotožňuje s pudovou silou diferenciace, destrukce, dekompozice a gravitace, rozpouští jakékoliv mravní hodnoty.
Vrazíte-li někomu nůž do zad, tak vám to vlastně nikdo nemůže nijak vyčítat. Je to přece vaše DNA, která vás k tomuto činu vedla. Každý zločinec se přece cítí nevinný a jako oběť okolností. Každý zločinec přece pouze vyrovnává DNA dluh a vykonává DNA spravedlnost. Můžete si být jisti, že za bodnutí nožem dostanete mnohem vyšší trestní sazbu, nežli za vypuštění střely s jadernou hlavicí. Za tu dostanete medaili.
A co teď? Můžeme tedy útočit, protože nás k tomu nutí naše DNA? A druzí se nám nesmí bránit, ačkoliv jsou vedeni ke své obraně či protiútoku zase svojí DNA? Druhý nesmí dělat to, co činíme my jako první, neboť pak zuříme vzteky, protože podle našeho pochybného pojetí demokracie to není demokratické.
Nebo uzavřeme nějakou smlouvu, pomocí které se budeme snažit druhé ovládat a vydírat? A kdo, která morální a vojenská autorita bude nad dodržováním té smlouvy bdít, aniž by ostatní potlačovala? Budeme to zase jenom my? Budou to ti nejzkaženější zločinci z nás? Lze morálku vůbec vnucovat násilím? Pak přece není morálkou, a stává se z ní jenom pokrytectví a hřích, který vede ke zlu a násilnostem. Je přípustná pouze morálka v rámci kritérií a norem, které určuje hostiteli parazit?
Otevírá a rozehrává se nám tak před zraky grandiózní divadlo se svým bizarním marasmem, na který vůbec neplatí naivní nezkušené znechucení, zdánlivě ctnostné ignorování a zbabělé strkání hlavy do písku, ale kterému je nutné udělit strategické určení, které z řádně obsáhnuté a zvládnuté taktiky (psychologie) přímo vyplývá.
Nakonec vidíme, že není žádné jiné řešení, než individuální zlepšování vlastní povahy a tím i osudu svého a druhých, neboť nechceš-li se opásat sám, opásají tě druzí. (Dialektický opak poučky je snad zřejmý.)
Reflexní reagování neboli komunikace, interakce, iniciativa, taktika či psychologie, se dotýkají každého. Je to život sám. Taktika je součástí teorie a praxe války, vojenského výcviku a v našem případě i tréninku karate. Proto je nutné tuto otázku prakticky zkoumat. Ignorance k žádnému míru, svobodě a demokracii nevede, ale pouze k trapnému zajetí a ohavným jatkám. Mistr Sun by řekl, že kdo chce žít míru, musí zkoumat a ovládat válku.
