Otázka, zda je lepší život přirozený nebo technologický, byla vyřešena již velmi dávno. Od té doby se pouze potýkáme s následky, které řešíme další a další technologizací života.
Západně civilizovanému lidstvu byla vštípena myšlenka, že pokrok nelze zastavit. Nikde se však neuvádí, že pokrok se zastaví sám sebou. Totiž tak, že nebude nikoho, kdo by si jej užíval, neboť lidstvo zdegeneruje na neúnosnou míru, nebo díky němu vyhyne.
Hnacím kolem pokroku je, mimo degenerace lidské bytosti a devastace přírody, přemnožení lidstva do nepříslušných a nepříznivých podnebných oblastí, kde bez technologických vymožeností a devastování přírody člověk nijak nepřežije, přičemž je tak nucen pouze k dalšímu bytostnému úpadku a ničení životního prostředí.
Je to zdánlivě prostá otázka, ale ve svém okolí s ní neuspějete. Svět se plný bláznů, kteří posměšně ostouzejí ty, kteří by snad mohli mít takové či podobné kacířské myšlenky, které byly zmíněny výše. Nelze je uplatnit ani v úzkém okruhu podobně smýšlejících osob. Případný racionální souhlas je nedostatečný, a není nijak schopen překonat masivní sílu technologické destrukce působící v podvědomí.
Obecné závěry berou lidé osobně. Přizpůsobují své vědomí konkrétním situacím, které aktuálně změnit nemohou, a které je samotné permanentně mění k horšímu. Lidé nejsou schopni žít v napětí mysli, které je dáno dvěma extrémy – v našem případě životem přirozeným a technologickým. A pokud to nějak dokáží, nejsou schopni tomuto napětí udělovat opačný směr, než je ten, kterým se ubírá celá společnost – tj. ke svému úpadku a zániku.
Z praxe dobře známe, že lidé nejsou schopni myslet oběma nohama, ale ztotožňují své vědomí jenom s nohou jednou. Mají-li učinit krok pravou nohou, levá jim zcela vypadne z vědomí. Je marné jim vysvětlovat, že krok pravou nohou by měli učinit nohou levou. Museli byste takové lidi mlátit rákoskou od rána do včera, ale stejně byste tím dosáhli pouze mizerných výsledků.
Tak hluboce se jim zažral technologický pokrok do kostí, že nejsou schopni pohybu, který je dán podstatou jejich přirozenosti. Lidé se učí nechodit, ačkoliv chůze byla před nástupem technologického pokroku jejich nejpřirozenějším způsobem pohybu.
Víte například, že pohyb nohou při plavání je podobný jako pohybu při chůzi? A je otázkou, zda chůze vznikla tím, že člověk vylezl z vody na souš, nebo zaniká tím, že se do ní evolučně noří, rozpouští, zkapalňuje, čili likviduje?
Rozdíl mezi technologickým zmrzačením lidské bytosti a její původní přirozenosti je obrovský. Abyste docílili alespoň částečné obnovy jednoho přirozeného pohybu, musíte jej vykonat asi milionkrát v jeho vyšší (původnější) kvalitě. A špatná opakování se ovšem nepočítají. Tělo se stalo člověku nepříjemným objektem, omezující zátěží, které se chce zbavit pomocí technologizace svého života.
Jistě, jsou metody, jak celý proces regenerace lidské bytosti podstatně urychlit, ale není možné jej v současných podmínkách aplikovat. Proces degenerace lidské bytosti to neumožňuje. A navíc civilizovaní lidé jsou dnes zcela vytíženi a vyčerpáni honbou za technologickým životem, který jim měl původně přinést lepší a vyšší kvalitu života osobního, rodinného i společenského, a také více sil a volného času ke svému bytostnému zušlechťování. Nějak se to ale nepovedlo. Člověk se mezitím nějak zkazil a patrně již nevratně.
