VULGÁRNÍ KRITIKA

Vulgární kritika je prokletím pokleslé společnosti. Kdyby jenom to. Je prokletí i těch, kteří se domnívají, že se jim podařilo svými zájmy se povýšit nad obecné blaho či bahno průměrnosti a podprůměrnosti.

Všechny snahy o obecné nebo alespoň zájmově skupinové oproštění od vulgární kritiky vyznívaly a vyznívají zcela naprázdno. Snad pouze někteří jednotlivci se snaží nevylévat s vodou z vaničky i dítě.

Dnešní doba je zářným příkladem mediálně i masově rozšířené vulgární kritiky, od které se můžeme pouze jenom učit, abychom jí sami bezhlavě nepropadali. Skeptikové jsou však přesto velice zdrženliví.

Jestliže nepomohlo ani několik desetiletí tak velice výrazných kontrastů, co jiného musí přijít, aby bylo dílo zhouby dokonáno?

Vulgární kritika je postavena na primitivní anti-reakci. Jako občanská společnost ji vnímáme všude a všude jí propadáme, ačkoliv se někdy jeví úctyhodně odborná, sofistikovaná a fundovaná.

Dnešní dospělá generace, respektive generace dosti infantilní, byla například vystavena masivní, primitivní a nejvulgárnější kritice tzv. socializmu a komunizmu. Nijak to s ní však nehnulo. Nic divného jí na vymývání mozků čerstvými výkaly nebylo. A tak byla a díky své zatemnělosti plně účastná na zmanipulování svých nejlepších lidských i občanských zájmů. Staří nebo mladí nepoznali v bledě modrém to samé, respektive to mnohem a mnohem horší.

Jak byste chtěli pochopit záměry a manévry nepřítele, když nejste schopni nijak proniknout do jeho pozice (vědomí, myšlení a jednání)? Pak jste pouze obětí povrchních a nepřiměřených reakcí, kterými škodíte zejména sobě, natož druhým, neboť vaše mechanické reakce jsou vaším nepřítelem na vás předem pečlivě vypočítány.

Účelem světového divadla je seznání jeho klamné povahy. Diváci v jevišti jsou však tak pevně usazeni ve svých sedadlech, že nemají vůbec žádnou šanci onu ubohou frašku, která se před nimi odehrává, nijak prohlédnout.

Občané jsou kupříkladu v nedávné i současné době vystaveni brutálnímu vymývání mozků pomocí propagandy anti-premiér, anti-prezident, anti-pozice, anti-opozice, anti-úhlavní nepřítel „naší“ demokracie, anti-koalice, anti-kolaborace, anti-suverenita, anti-loajalita atd.

Všechno je dnes jenom anti. Omezenost projeveného vesmíru (konvexního) nepřipouští žádné původní akce, ale jenom pouze reakce. Není doba skvělá k jejich zkoumání – ke zkoumání jejich povahy, funkce, konstrukce a podstaty?

Stovky a tisíce kramářských a křiklavých kontrastů naplňují mediální, mentální i podprahový prostor, ale je to pořád a pořád stále málo. Co ještě více výrazně kontrastního musí přijít?

Povšimli jste si oné příšerné nevole, která vám brání zkoumat vlastní stereotyp reflexního reagování?

Nejsme vlastně pouhými počítači s vlastní antivirovou ochranou? Nechrání parazitní program do nás instalovaný sám sebe?

/This degradation, this slavery, without knowing anything! In this dark room we are knocking our heads against each other. (Vivekananda)/