Člověka trenéra zaráží, jak jsou cvičenci chytří, jak vše dobře vnímají a chápou, a jak všemu dobře rozumí. Pouze, když přijde na pořad dne uvědomělé provádění cviků a cvičení, čili trénink, tak to není vidět, přinejmenším nikoliv příliš. Zájem cvičenců dlí jinde, ubírá se jinam, tříští a rozptyluje se všude možně.
Karate, protože vychází při svém cvičení z postavení (poloh), je typické tím, že cvičencům pro své cvičení poskytuje dvě základní informace. Tato informace jsou dvojrozměrného charakteru.
Ať obejdete postavu člověka ze všech stran, nebo dáte dokonce za něj zrcadlo, vždy dostanete pouze dvojrozměrný obraz (2D informaci) o jeho postavě. Trojrozměrnou podobu původní dvojrozměrné informace musí vytvořit cvičící osoba (karate-ka) sama.
Mezi dvěma trojrozměrnými informacemi (postaveními), v případě, že je chceme plynule spojit, vzniká pohyb. Tento je také předmětem praktického studia (tréninku) karate. Zvládnout správně trojrozměrný pohyb je samozřejmě náročnější než jednotlivé polohy (postavení).
Aby se uvedené správně dařilo, musí postupně vznikat, nebo se objevovat, další činitel. V tom spočívá základní výcvik v karate. Jinak bohužel vůbec nevíme, co cvičenci vlastně cvičí, proč to cvičí, a proč to nazývají jako karate. (Řečnická otázka.)
Cvičenci prostě spí. Spí v životě, při tréninku i při jednotlivých cvicích a cvičeních, a dokonce i v mezifázích jejich provádění. A o skutečném karate nemají ani ponětí.
Polohové cvičení je mužského charakteru (yang), čímž není řečeno, že není vhodné i pro ženy, ale je tím míněno, že zatěžuje a rozvíjí mužskou část mysli.
(Ukázka z Připravované knihy)
