Ona letitá varování, náznaky, signály, nikoliv fialové, které jsme se snažili mnoho let předem vysílat, nesplnily příliš svůj účel. V chaotickém šílenství a konzumní temnotě lidé nechtějí vidět, že se chystá něco nepěkného. Snahy na to upozornit budily a budí nařčení z pesimizmu, negativizmu a hlouposti. A to dokonce i u těch, kteří se hlásí k východním naukám, které nahlížejí na svět skepticky.
Lidi, síly a prostředky se příliš nepodařilo usebrat. V první etapě vlastně nešlo o nějakou hmotnou činnost, i kdy je v našem případě maloměšťácké povahy tou nejlepší, ale o vzetí určitých témat na vědomí, v případě víry a naděje pak témat sociálních. Nikoliv jejich pudové odmítnutí.
Od řešení otázek sociálních nebo organizačních předpokládáme, že pomohou osobám ve své povaze uzavřeným zlepšit jejich charakterové předpoklady. Nejen to koordinace a kooperace dokáže zázraky.
Jistě, pragmatickým lidem se jeví pomáhání druhým jako nesmyslné, neboť druhým nelze pomoci, pokud sami nechtějí a pomoc odmítají. Pragmatici zapomínají, že pomáhají sami sobě. Tuto potřebu obvykle nevnímají, protože se mají dobře.
Ale my nemusíme pomáhat naivně druhým a rozplývat se city lásky a milosrdenství. Je mnoho práce, kterou lze pomáhat společnosti, vlastní pospolitosti i hlavně sobě samotnému, která uniká pozornosti samotářů i hlučícího davu.
Cestou k tomu jak onu práci objevit, je právě ono vzetí určitých témat na vědomí, v případě víry a naděje pak témat sociálních. Napřed se ovšem musíme zbavit vštípených předsudků vázaných na pojem sociální a nahlédnout nezaujatě na podstatu tohoto pojmu a jevu, který zastupuje.