Poslední roky, počínaje hlavně útokem pandemie Covidu a pochybnou vakcinací, jsou pro trénink dosti náročné. Doba jaksi houstne po všech stránkách. Pandemie, vakcíny, klimatické změny, ekonomický úpadek, hon na staré lidi, narkomanie, zbrojení, zástupná válka USA na Ukrajině, agresivní vyhlazovací válka Izraele proti Palestincům v Gaze atd.
Jakoby nám, tj, Západu, velmi rychle teklo do bot, topil se, a stébla se chytal. Jakoby měl starý světový řád poslední šanci jak ve své mravní bídě přežít, a přitom vztekle kopá kolem sebe do všech stran.
Možná, že za rok či dva budeme již přesně vědět, co a jak se vlastně dnes vařilo. Pak budeme chytří a budeme se divit, že jsme byli tak hloupí, a že jsme dopředu neviděli, co se ze všech stran připravovalo. Základní kuchařské postupy, suroviny a ingredience jsou stejné. Jenom se podobně jako v čínském bufetu neví, jaké jídlo přesně z kuchyně vypadne. Až do poslední chvíle není vtom fastfoodu zřejmé zda to bude hovězí, vepřové nebo kuřecí maso s rýží, hranolky nebo těstovinami. Chuť je vlastně vždy stejná, řádně prosáklá sójovou omáčkou.
S podivem musíme kvitovat, že cvičební skupiny našich příznivců tak nějak fungují, ačkoliv počty cvičenců opadly. Mnozí cvičenci i přes veliké pracovní zatížení cvičí samostatně doma nebo ještě praktikují různé doplňkové tělovýchovné činnosti, které jim pomáhají při udržování a rozvíjení své kondice.
Mimo tréninků se navíc konají i dokonce semináře. Lidé snad již začínají chápat, že je důležité se osobně stýkat – což je míněno jako stýkání se fyzicky a nikoliv jenom přes sociální sítě, které veškerou sílu k společenskému životu vyčerpává.
Tak nějak to funguje.
Také se zdá, že na obzoru se rýsují nové poměry mezi cvičebními komunitami. Že by praskaly ledy a cvičenci a organizátoři si postupně uvědomovali, že se různé cvičební skupiny potřebují, a že je výhodné, když se doplňují? Nebo že by pomalu po desítkách marných let cvičencům a organizátorům docházelo uvědomění, že se potřebují dvě základní cvičební generace – mladá a stará?
V lepších podmínkách to nešlo. Každý si hrál na svém písečku a štěkal na druhé. Horší podmínky přinášejí selekci. Někdy ale krutou.
Dlouholetá stagnace přináší špatné ekonomické i cvičební okolnosti. Kráčíme do nové doby nepřipraveni a nevybaveni. Konkrétně u nás přetrvávala dlouhodobá nechuť vytvářet materiální zabezpečení tréninku. Pohodlným činovníkům a cvičencům se nechtělo vytvářet společný majetek a hospodařit. A tak všechny pokusy o takovou činnost blokovali, ukájejíc se svým subjektivním míněním o sobě, že dělají pro trénink maximum, a že za stagnující stav mohou druzí.
Mentální a morální omezenost, sobeckost a utlačenost, nedokáží připustit žádné lepší představy a ani nadšení, které je provází, které by onen hendikep mohly překročit. Nezbývá, než to nechat na trpkém poučení životními a osudovými zkušenostmi.
Někteří možná i chápou, že je třeba něco dělat. Že je nutné se udržovat při uvědomělé činnosti a mít uvědomělé obsahy mysli, a tak měnit svůj pasivní temperament na aktivní. Pokud uvědomělé obsahy mysli nemáte, řádí v ní obsahy neuvědomělé, které vám podsouvá lstivý svět a ještě lstivější podvědomí.
Správný trénink je uvědomělou činností s uvědomělými obsahy mysli. Nelze cvičit a žít jenom podle momentální libosti, jak s vámi zmítají osobní víceméně podprahové zájmy. Kázeň přináší radostivost. Moderně řečeno, kázeň vytváří a uvolňuje endorfiny – produkuje vyšší energie.
Tak nějak to funguje.
Nutno je začít s vytrvalostí. To bývá u dnešních duševně rozptýlených lidí největším problémem. Pak přichází síla, po ní rychlost a vnímavost (vědomí).
Známe nebo můžeme vytvořit minimálně desítky různých cviků na vytrvalost. Stačí se jen zeptat zkušených cvičebně starších osob, a pak hlavně vydržet. Když se to podaří, výsledky jsou překvapivé.
Nás staré trenéry bohužel velmi mrzí, že na náležitosti správného tréninku, z nichž některé jsou zde uvedené, cvičenci nepřicházeli sami. Je to sice cesta dlouhá oproti rychlému vykrádání cizích zkušeností a poznatků, ale je nanejvýše přesvědčivá a průkazná. Po úvodním zasvěcení do formálního tréninku pak cvičící osoby mohou pomocí cvičebního postupu (suhari) svojí praxí jako z nezávislých zdrojů zkoumat a ověřovat princip tréninku a vůbec všeho.
Tak nějak to funguje…