Máme opět válku v Evropě jako na talíři. Temné pozadí studené války a dvou světových válek z minulého století se aktivovalo. Marxisté-leninisté by řekli, že lstivá buržoazie se opět přilísala k proletariátu, aby jej po oplzlém zneužití zase zradila.
Až dosáhnou zisky a škody na lidech a majetku patřičné výše, důležití a bohatí občané světa se spolu zase jako vždy dohodnou, a opět vytvoří nějaké labilní příměří. Jistě si nezapomenou zajistit svoji zaslouženě nabytou kořist. Obyčejní lidé jako vždy utřou nos. A pokud přežijí, všechny sbírky, válečné zisky a škody zaplatí svými těžce vydělanými penězi.
Vedení válek, páchání zvěrstev a zločinů, zneužívání bezmocných mocnými umožňuje podobnost jejich temně vzrušivého temperamentu a jejich stejné hmotné zaměření.
V moderní době úžasného vědeckotechnického pokroku, vyspělé svobody, náramné demokracie, umělé inteligence a digitálních technologií se pravověrní sobci perou mezi sebou stejně jako v době kamenné. Velcí sobci se sváří s malými, velcí i malí sami mezi sebou. Soupeří o mizející libé požitky, majetky, existenční jistotu a přední místa v pekle nasvíceném kalným světlem záhrobí.
První a druhá světová válka, a všechny ostatní obchodní války, tj. války obchodníků v obchodním věku, nejsou v žádném případě války v zájmu chudých občanů, za které jsou neomaleně vydávány. Jsou potměšilými hrami občanů privilegovaných, mocných a bohatých o nabytí další kořisti. Chudí lidé při nich ještě více zchudnou a bohatí prominenti ještě více zbohatnou. Války jsou bohatou studnicí utrpení, nepříjemných zkušeností a krví zalitých poznatků. Jsou drsnou školou života, která nebere ohledy na vytvořené utrpení, když jemné způsoby poučování a varování vyčerpaly všechny své možnosti.
Za 2022 let našeho křesťanského boje za humanitu, mír, lásku, pravdu a milosrdenství se nám nijak nepodařilo vytvořit nic lepšího než je válečný byznys. Naivní veřejnost, lumpové, zločinci a vrazi nezakrytě jásají, otřásají se svým spravedlivým rozhořčením a obskurním mravním kreditem, který si na úkor obrazu ďábelského nepřítele vydobyli. Zbrojařské koncerny si mnou s potěšením ruce. Slizkou silnici z potu, slin, krve a slz, kterou za sebou již třetí tisíciletí zanecháváme, nechceme nijak vidět.
Máme příležitost studovat válku v mediálně značně cenzurovaném a neupřímném přenosu. Může nám k tomu pomoci i kniha Carl von Clausewitze – O válce. Toto geniální dílo je poměrně známé, ale málokdo z nás prostých občanů jej četl. Raději skáčeme bez poučení do války či života rovnýma nohama. A když je pak pozdě, divíme se, že jsme si zlomili krk nebo vaz, a že nás válka či život sám nepříjemně semlel.
Poučení, které dostáváme od rodičů, škol a médií je naprosto směšné. Jeho podstatou je masivní ohlupování a průmyslově ekonomická výtěžnost lidské bytosti. V naivním nebo lhostejném rozpoložení se jako mlčící většina víceméně dobrovolně povinně svěřujeme do péče různých odborníků, podvodníků, pokrytců, darebáků, a jejich pochybných zákonů, mravů, předpisů, pravidel, opatření a jiných norem. Ačkoliv okázale rádi vyřvávají své fráze o právním státě, vždy však platí dvojí metr.
Kniha Carl von Clausewitze je učebnicí psychologie. Její objemnost a starosvětský styl vyjadřování mnohé odrazuje. Ve vojenských, obchodních, mediálních a jiných strategických akademiích je však stále základním dílem poučení, a to hlavně pro vojenské odborníky, politické manipulátory, podvodníky a obchodní manažery, kteří drze operují s lidským stádem.
Život je válka. Clausewitzova kniha je o životě. Přestože se uvedená kniha zabývá válkou převážně z hlediska činnosti vojenských útvarů, týká s i jednotlivců. Mezi organizací a organizmem není zase tak velký rozdíl jak by mohlo zdát – jejich princip je stejný. Není na škodu zmíněnou knihu otevřít, a zatímco jsme zpracováváni životem, porovnat autorovy praktické zkušenosti se svými. Někoho možná zaujme i pozice duševního rozměru autorova, a možná jeho ducha nalezne i v propadlišti dějin.
Snad je vhodné opakovaně si připomenout, že válku (polaritu) není vhodné sudovat pouze teoreticky, ale že je vhodné ji studovat především prakticky, a to na nějakém jednoduchém modelu a příkladu nějakého prostého tělesného cviku, kdy jednota a působení protikladů jsou ve svých vzájemně se měnících základních koordinacích, pozicích, vztazích, vazbách a korelacích.
Anotace ke knize zde:
Pokud vidíte za masky mravně rozhořčených pokrytců, nemůžete si nepovšimnout, jak jásají a radostí se otřásají nad válečným kofliktem, a jak rychle zavádějí všelijaká totalitní opatření, která předtím nešla snadno prosadit.
Všechna naše vina se vylila na obraz nepřítele. Oh, jak jsme se stali mravně vznešenými, morálně čistými. Měli bychom nepříteli děkovat, že nám umožnil naši mravní katarzi. Bez nepřítele totiž naše kultura, civilizace a naše „humánní“ hodnoty nemohou nijak existovat.
Když bychom žádného nepřítele neměli, museli bychom si jej vytvořit. Musíme bojovat sami proti sobě, jinak tomu ani nelze. Buďme štastní za nepřítele. Nepřítele milujeme. Náš úžasný svět vyspělé svobody a demokracie je založen na protikladech. Uvědoměle žít nijak nedokážeme.