Češi do toho! Češi do sebe!

Jsou ti Češi opravdu tací hlupáci, kteří zuřivě a nadšeně proti sobě válčí a zabíjejí se v cizích zájmech? Následující „humorné“ výňatky pocházejí z knihy Karla Richtera – Ve spárech bolševické revoluce (Naše vojsko, Praha 2019, str. 160). Jak je z knihy zcela zjevné, smělý autor odsuzuje vlastizradu a je rozhodně pro válku – ovšem jen v teple za pecí, a pro válku těch druhých proti sobě, zatímco on sám se směje.

U níže uvedených výňatků se jedná o slavný, hrdinský a radostný boj československých legionářů za I. světové války v zájmu ruské buržoazní Prozatímní vlády, proti českým vojákům v řadách rakousko-uherské armády, kteří bojovali za ušlechtilé zájmy Rakousko-Uherské monarchie u Zborova, a kteří tím pomáhali vytvářet základy naší slavné státnosti.

Život tropí hlouposti, a je-li život utrpením, nelze se tomu nijak divit:

„Když jsem se objevil nad zákopem,“ vzpomíná podporučík, strhávající vojáky svým bojovým elánem, „rakouský poddůstojník na mě namířil pušku. Měl jsem v ruce revolver a zasáhl jsem ho přímo do hlavy…ten untroficír, kterého jsem zastřelil, byl Čech. Jednoročák z Plzně…“

„Jiní z československých vojáků zažili horší příhody. Augustin Machala s hloučkem spolubojovníků vběhl do rakouského zákopu jednotek 75. Jindřichohradeckého pěšího pluku složeného většinou z Čechů…Jen jeden se dal na útěk…Běžel dál, tak ho jeden z dobrovolců zasáhl výstřelem z pušky. Padl k zemi a nehýbal se. Střelec se šel ze zvědavosti na svou oběť podívat. S hrůzou zjistil, že mladý voják, kterého zastřelil, je jeho syn.“

„Kuchař sedmé rotu už v tátovských letech si přál jít taky do útoku, nechtěl zůstat vzadu. V rakouských zákopech zajal svého syna. Jiný dobrovolník objevil mezi zajatci svého bratra. Další se sklonil k raněnému rakouskému vojákovi a s úlekem i užaslou radostí v něm poznal svého otce.“

„Ruští velitelé znechucení úpadkem morálky a rozkladem svých ruských jednotek, byli uchváceni hrdinstvím a elánem Čechoslováků. Nadšen byl i ministr války Kerenskij.“

Nadšený ovšem nebyl jenom pan ministr války Kerenskij, ale hlavně ti, kteří I. světovou válku lstivě rozpoutali, do žádných zákopů vůbec nešli, a kteří si na ní nehorázně namastili své kapsy. Jelikož to byl velice dobrý byznys, musel se záhy znovu zopakovat,….a opakuje se stále dál.

Je to přece tak velice snadné lidi vyprovokovat, nadchnout a vysvětlit jim, že mají jít na jatka, kde se mají navzájem zabíjet. Je velice jednoduché je přimět, aby ve jménu pravdy, lásky a vítězství vraždili své děti, rodiče, přátele a jiné lidi.

Lidé přece milují, když se mohou nesnášet, nenávidět, podvádět, obelhávat, oklamávat, okrádat, mučit a zabíjet. Jiný živočišný druh to tak jako oni nedokáže. Jsou přece pány tvorstva. A také to podporuje ekonomický růst, na kterém je závislý blahobyt a štěstí jejich i jejich blízkých.

Bez ničení není vznikání, bez úhynu růst, bez otroctví svobody. Z hlediska našeho dočasného a věčného štěstí bychom se měli rozhodně zabíjet. Nezabiješ-li se sám, zabijí tě druzí.