Ekonomové velmi dobře znají chování občanských mas. Mnohem lépe, než tyto masy samy. Mají k dispozici statistiky a odborníky, kteří jsou za peníze schopni všeho. Peníze převzaly úlohu životodárného činitele, a tak se nesmíme nikomu divit, že chce žít, zejména pokud chceme žít sami také. Všichni přece toužíme po životě a svobodě, bez které není možný, a tak je velice nemravné, ji někomu druhému upírat. Výrazem naší touhy po životě a ušlechtilé morálky je pak demokracie, jejíž podstatou je tolerance touhy po životě a svobodě druhý.
Takové řeči se zdají rozumné, dojemné a vznešené, ačkoliv jsou to pouze nejapné ohlupující žvásty, kterými krmí parazité své hostitele, aby jim nevyčítali jejich neomalené, drzé, sprosté i násilné omezování života a svobody z jejich strany. Pokud se hostitelé rozčilují, parazité to ve skutečnosti vítají, neboť vnášejí do jejich ekonomiky čerstvé pohonné síly. Pes, který štěká, nekouše.
Občas, když mají hostitelé zmíněné evoluce plné zuby a míra jejich rozhořčení stoupá, vznikají různé krize, války a revoluce, které ve většině případů musí zinscenovat a vyprovokovat sami parazité, neboť občanské masy kromě nadávání nejsou žádné uvědomělé aktivity schopné. Zdánlivě se bouří pouze z nedostatku libých pocitů a převahy pocitů nelibých.
O tom, které jsou pocity libé a které nelibé, však občané vůbec nerozhodují. Tuto otázku na ně rozhoduje jejich povaha, výchova, vzdělání a zejména zjevná i podprahová propaganda, která je vydávaná za nevinnou reklamu seznamující váženou veřejnost novými znamenitými produkty svobodného trhu, který je globálně ovládán stále menším počtem korporací a osob. Demokracie je přece vládou lidu.
Ekonomové si žádné iluze o chování občanské společnosti nijak nedělají. Dobře vědí, že tato pasivní hmota reaguje pouze na základě libých a nelibých pocitů, na principu tzv. cukru a biče. Výjimky z tohoto pravidla toto pravidlo jenom potvrzují, a to zejména u těch, kteří se za výjimky sebejistě považují. A že je takových výjimek velmi mnoho. Postihují hlavně mladou generaci. neboť ona má k revoltování a rebelování přirozené pubertální sklony. Avšak i ona propadá nehorázné pohodlnosti a pasivitě.
Situace dospěla již tak daleko, že revoltování dnešní omladiny musí platit a řídit polotajné služby, a to za státní peníze, které stát vyždímá z drobných daňových poplatníků. Vypadlo by to totiž i z politického hlediska dosti hloupě, kdyby ve společnosti nevznikal vůbec žádný odpor, a všichni občané by byli jaksi zajedno. Dokonce i režim reálného socializmu musel upravovat statistky, aby to nevypadalo, že ve společnosti panuje stoprocentní souhlas s politikou jedné strany, a potažmo zejména s politikou nezjevného zákulisí, které ji řídilo.
Probouzet jedince nebo masy jinak než podvodným způsobem, se nijak nevyplácí. Může se o tom přesvědčit každý sám. A tak zatímco dříve za feudálních poměrů přežvykující stádo neochotně primárně následovalo předvoj v čele zástupů, v podmínkách obchodních, je primárně obestoupeno ze všech stran, mimo zepředu, kam je promítána iluze světlých zítřků plných libých pocitů. Převlečení vlci v kůží beránčí, však zůstávají stále stejní, od dob Ježíše více jak celých 2021 let. A navíc by jako tací chtěli vstoupit do nového světového řádu. Hodně se mluví o tom, jaký bude. Méně již o tom, jakým bude, jak pro koho. Neplatí, že každý je svého osudu strůjcem?
