Kniha Zdeňka Rejdáka – Páter František Ferda, Životní osudy – Recepty -Experimenty (Eminent 2008) je hororovou četbou pro dosti otrlé osoby, ačkoliv milý a dobrotivý tón knihy se takovým nejeví. Kdo nedá na toto varování, ať se připraví na to, že všechno je špatně. /K dostání https://www.megaknihy.cz/alternativni-lecba/1997-pater-frantisek-ferda.html/
Veřejnost si již zvykla na nic neřešící mediální ventilování problémů životního prostředí, původu a kvality potravin, ale které někteří nazývají zelenou propagandou ohrožující ekonomický růst, ale toto uspávání pomocí mediálních informací nelze srovnávat s pohledem do žhavého jádra věci.
Pokud se někomu takový vhled podaří, musí si dát pozor, aby je ostatní občané, kteří se mylně považují za zdravé a normální lidi, neodsoudili jako mentálně retardovaného fanatika. Napadl totiž přímo podstatu systému, který sám sebe vydává za nejlepší ze všech možných.
Činím tak nerad, ale ba důkaz toho, že jako autor článku jsem neobjevil žádnou Ameriku četbou, ale osobními zkušenostmi, přikládám hrst vzpomínek vážících se k páteru Františku Ferdovi (1915 – 1991).
První neuvěřitelné zkazky o p. Ferdovi jsem slyšel někdy v 17 letech v dobách hluboké normalizace od přítele a spoluvězně p. Ferdy z uranových dolů, důstojného pána K.Š., který mne vyučoval a také řádně vyučil jazyku latinskému, což tehdejší gymnázium nedokázalo ani u nejlepších studentů, mezi které jsem tehdy nepatřil. Byla to doba, kdy se všechno léčilo penicilinem, až se z toho dětem kazily zuby a bůhvíco dalšího.
Pátera Ferdu jsem dokonce i jednou osobně viděl, v Sušici a také mi poslal recept pro syna, který trpěl záchvaty epileptického rázu. A dokonce při jedné návštěvě u p. K.Š. jsem zažil pod mimosmyslovým vlivem p. Ferdy i transpersonální přenos. Tento se také týkal jednoho přítomného hosta, starého pána, jenž trpěl rakovinou, avšak pod vlivem bezprostředního přenosu svému fatálnímu zdravotnímu stavu šťastně smál. Vzpomínám si také, že mi byl tehdy vnuknut též recept z hruškového listí na nějakou nemoc. Někdo by si mohl, myslet, že přítomní byli zralí do blázince, ale páter K.Š. se jen tiše usmíval. Věděl své, neboť jistě zažil podobných zkušeností s páterem Ferdou více.
Považuji za nutné se z úcty zmínit i o páteru K.Š. Byl rovněž dosti neobvyklou osobou se zvláštními schopnostmi, která se zcela vymykala pochybným standardům tzv. normálních lidí (občanů), ale i dnešních dosti problematických kněží. Věnoval se také lidovému léčitelství, zabýval se parapsychologií, ovládal několik jazyků, a měl praktického ducha, velmi silnou vůli, s dobou neloajální široký politický rozhled, a také vzácné pochopení pro nezkušenost mládí.
Recepty a doporučení p. Ferdy se před rokem 1989 podomácku opisovaly na psacím stroji a v samizdatových vydáních různých kopií šířily po tehdejších osobních sociálních sítích. Současné vydání knihy je souborné. Obsahuje části, které dříve kolovaly nesouvisle, nebyly napsány, nebo nebyly zveřejněny.
Nikdo nemusí věřit tomu, co je v knize Z. Rejdáka uvedeno. Pro ty kteří se prakticky zabývají regenerační tělesnou výchovou, může být snad zajímavé, že k mnohým podobným zkušenostem a poznatkům, které jsou v knize uvedeny, lze dospět i obyčejným tělesným cvičením.
Kdybychom nežili v nelidských společenských poměrech, již za života pátera Ferdy (zvláště po 1989) by muselo pod jeho vlivem vzniknout a existovat patřičně neskromné veřejné zařízení, které by se seriózně zabývalo alternativní léčbou a výzkumem. Zdraví lidé jsou však v dnešní době ekonomické ve skutečnosti nežádoucím sortimentem. Nahradily je peníze a zájmy nadnárodních medicinských a farmaceutických korporací. Nemoc se stala globálně vyhledávanou komoditou, jejíž výskyt a pouhé tlumení se nesmí ponechávat žádné náhodě.
Uvedená kniha Z. Rejdáka není ironicky určena pro každého. Například požadavky p. Ferdy, které jsou uvedeny v knize ohledně otázky životního prostředí, oděvů a potravin, mohou mnohým čtenářům působit trauma a zhoršit jejich duševní a zdravotní stav. Navíc, když si uvědomíme, že situace v této otázce, která byla dosti špatná již před rokem 1989, se dnes díky globalizaci téměř nebo zcela úplně vymkla kontrole.
Zmíněnou knihu lze snad doporučit jenom čtenářům, kteří prakticky znají fatální stav dnešní lidské bytosti, která je závažně postižena civilizační i dědičnou degenerací, a také cílenou průmyslově prováděnou moderní genocidou všeho druhu.
Vzpomínám si, jak nás jako malé děti v šedesátých letech minulého století v základní škole paní soudružka učitelka popuzovala proti lidovému léčitelství. Posmívala se mu a řehtala z katedry a celá třída poslušně s ní. Potom nás nutila k soutěži ve sběru léčivých rostlin. Kdo byliny do školy nenosil, měl smůlu stal se objektem její msty a nenávisti. Děti netušily, že léčivé byliny jsou léčivé, a že se využívaly k výrobě léků.
Tenkrát nám, jako žákům 3.-4. třídy Základní devítileté školy, na této ambivalentní propagandě nebylo vůbec nic divného. Paní soudružka učitelka, aniž to sama jako osoba duševně postižená tušila, vykonávala na nás dětech jako užitečná kráva to, co někteří nazývají duševní lobotomií. Svoji chorobu přenášela na nás. Místo, aby tento destruktivní účel vzdělávání byl ze školského systému odstraněn, spolu mediální válkou proti vlastnímu obyvatelstvu (rukojmí), naopak v posledních letech nabral nebývale na síle a rafinovanosti.