Východní koncept vnitřní, životní či univerzální síly (jap. ki) býval dříve západní vědou zesměšňován jako nesmysl či poetická dětinskost, která nemá v objektivní realitě vůbec žádné reálné vědecké opodstatnění.
Když posléze někteří neposlušní vědci existenci ki prokázali, akademická honorace nějak pozapomněla ohlásit svůj předchozí omyl a přiznat si svoji duševně omezenou vědeckost. Věda prokázala existenci negativních a pozitivní iontů, které jsou obsaženy ve vzduchu, a také zjistila jejich důležitý význam pro zdravý život. Ionizátory se dnes staly běžnou součástí klimatizací úředních, nákupních a obytných prostor.
Asi všechny východní tělovýchovné a zdravotní systémy životní sílu uznávají a tato je jejich hlavní součástí. Například v karate se dříve říkávalo, že není karate bez ki. Zlí jazykové však tvrdí, že v západních podmínkách se karate bez ki podařilo realizovat. Stala se z něj prázdná forma, která místo ki násilně používá svalovou sílu.
Ačkoliv je trénink na úrovni svalové síly správným předpokladem cvičení karate, rozhodně není tím pravým základem jeho tréninku. Karate především vyžaduje trénink na úrovni síly vnitřní. Teprve potom se objeví jeho úrovně vyšší.
Trénink ki obsahuje mnoho různých a nesporně zajímavých způsobů cvičení. S motivací a morálkou dnešních cvičenců je však velmi obtížné se k nim dopracovat. Jednou ze základních podmínek tréninku ki je její správná distribuce. Tato však právě činí cvičencům jeden z nevětších cvičebních problémů. Cvičenci nedokáží ki vnímat, natož ji distribuovat správným způsobem, tak by spolupůsobila při vytváření jejich pozic a pohybů.
Jedním z nejdůležitějších cvičení, které je vhodné pro začátečníky, je procvičování principu plnosti a prázdnoty, obsahu (síly) ve formě (těle), popřípadě formy v obsahu. Aby toto procvičování bylo možné, vyžaduje předešlé uvolnění vnitřní síly (obsahu). Kdo toho není schopen, měl by se napřed věnovat speciálnímu tréninku svalové síly, který spočívá v uvědomělém napínání a uvolňování svalů.
Při napětí svalů vnitřní síla vstupuje do svalů, a při jejich uvolnění z nich vystupuje. Více vědět není potřeba, a stačí jenom toto cvičení uvědoměle a pozorně provádět.
Když je vnitřní síla vnímána, je možné přejít ke cvičení obsahu ve formě. Prvním stupněm obvykle bývá přelévání obsahu ze strany na stranu, které je tak typické pro základní cvičení taichichuanu.
Pomalé cvičení obsahu (distribuce ki) je mnohem přínosnější než rychlé. Nejlépe to vidíme na nešikovné snaze o provádění rychlých pohybů v karate, při kterém cvičenci obsah nijak nevnímají a nevyužívají. Velmi typickým zde bývá působení obsahu proti formě zamýšlených pohybů.
Nesoulad síly a formy působí kontraproduktivně. Při zrychlování pohybů, tento nesoulad pohyby totiž naopak blokuje a zpomaluje.
Typickým problémem běžných cvičenců při snaze o uvědomělý pohyb, bývá například podvědomé umisťování obsahu (síly) do nesprávné poloviny nebo končetiny těla. Díky svému nesprávně pojatému úsilí, nebývají schopni se tohoto reflexního automatizmu zbavit. Nedokáží jej nijak podvést (ovládnout).
Zmíněná indispozice je například i podstatou ovládání společenských mas pomocí reflexního stereotypu vnímání, reagování a jednání. Tento genocidní mechanizmus je záměrně implantován do lidských bytostí a činí z nich poslušné otroky. Civilizovaní lidé jej obvykle nedokáží nijak prohlédnout a ovládnout (podvést). Mají v sobě instalovanou podprahovou policejní ochranu, která jim to nedovoluje, a kterou navíc proti svým nejlepším zájmům neoblomně brání svým pudem sebezáchovy.
Oblast ki je doménou fenoménů, které svojí pozoruhodností nesporně předstihují nejapnou angažovanost v objektivní realitě, která zcela ovládla a překopala původní trénink karate na pošetilé šidítko pro zaostávající cvičence.
