Vzpomínám, jak jsme v Peterem P. před nějakými 15 lety byli na letní škole karate v Žinkovicích. Byl zde rozpadající se zámek (nějaké bývalé středisko ROH), ze staré sýpky ubytovací dojo Svazu Judo, nové tělovýchovné a ubytovací zařízení nějakého svazu trávení volného času či co, a také Domov šťastného stáří, kolem kterého jsme pořád chodili.
Budova domova byla historická a pěkná, ale ti staří lidé, kteří ji obývali, budili naši lítost. Nejen to. Pohled na ně oživoval i náš starý projekt vlastního tělovýchovného a ubytovacího zařízení.
Rozumní lidé myslí a jednají dopředu (senzenosen). Věřit, spoléhat a svěřit se pouze do péče státu, zdravotnických zařízení, lékařů a členů rodiny (gonosen) je velice nezodpovědným hazardem.
Je mrzuté, že potřeba vlastního cvičebně sociálního zařízení se objevuje, až když je neodbytně potřeba. Nám starým generacím lidí cvičících karate se to za půl století činnosti nijak nepovedlo. Odpor cvičenců byl až příliš veliký. Byli a jsou stále duševně zpoždění – žijí v časoprostorovém zpoždění následku za příčinou, reakce za akcí (gonosen).
Doufejme, že budeme aspoň sloužit jako odstrašující příklady pro další generace cvičenců. Přestaňte okamžitě s tím, na co dojeli oni staří mezci a kozlové, vykotlaní kořeni porostlí mechem a lišejníkem před vámi. Nebo dopadnete ještě hůře… Mysleli si přesně to samé jako vy mladí a mladší dnes, a v mnoha ohledech na tom byli nepoměrně lépe.
Pokud je to známo, tak například české hnutí karate nemá za více jak 55 let působení karate v Čechách žádné podobné zařízení, jaké bylo zmiňováno výše – tj. zařízení, kde by staří cvičenci předávali své zkušenosti a poznatky mladším, a kde by staří veteráni mohli aspoň z části svého volného času prožívat spokojené stáří v činnosti, které věnovali celý život.
A co jich je takových, těch veteránů! (Minulý pátek jste mohli vidět na Sokolském ostrově v Č. Budějovicích jen jejich malou část – a hlavně jen za České Budějovice. Děkujeme, že jste všichni nepřišli. Nevešli bychom se tam.)
