Určitě je asi znáte z ulic větších měst. Totiž stoupence hnutí Haré Kršna (Mezinárodní společnosti pro vědomí Kršny). Provozují zde svůj božský byznys, prodávají knihy a rozmlouvají s kolemjdoucími. V některých městech provozují i vegetariánské jídelny, kde se vyznavači rostlinné stravy mohou dobře najíst.
Na psychiatrickém oddělení nemocnice v našem městě mají svůj vlastní pokoj s označením „Haré Kršna“. Jako v jiných případech, zmíněné psychiatrické oddělení je v budově z dob Rakouska-Uherska. Pokud jste na takovém místě byli někdy na návštěvě, jistě vás zarazilo pochmurné prostředí, které k vyléčení pacientů jistě příliš neprospívá.
Oddaní zmíněného hnutí mají oholené lebky a chodí oblečeni v tradičním indickém hábitu, který budí pozornost kolemjdoucích. Většina z nich na jejich nabídku literatury reaguje odmítavě. Mnozí se před nimi ostýchají, jiní je mají za potrhlé blázny nebo extravagantní šašky, kteří do našeho vyspělého západního prostředí nepatří. Pokud některé z nich poznáte blíže, tak můžete zjistit, že to bývají inteligentní a upřímní lidé, se kterými si můžete dobře rozumět a pěkně se i zasmát.
Na základě nepřijatelných výjimek nelze hodnotit celé hnutí nebo jeho podstatu. Je lépe otevřít některou z knih, které nabízejí, a pokusit se porozumět jejich obsahu. Terminologie knih je velmi nezvyklá. Západně vzdělaný člověk muže povrchním pohledem snadno považovat texty oněch knih za nesmyslné. Jeví se mu jako nějaké nesrozumitelné pohádky. A to zvláště, když nemá k dispozici svůj vlastní srovnatelný slovník analytických zkušeností, poznatků a poznání.
Kolemjdoucí nekupují knihy od oddaných Kršnovi často ze zájmu, ale spíše ze soucitu, a také proto, aby se jich zbavili. Tyto nečtené nové knih pak často nacházíte v regálech antikvariátů, v poličkách literárních kaváren, nebo i odložené ve stojanech na nádražích.
Pokud aspoň trochu pochopíte naučný systém hutí Haré Kršna, možná se doberete zajímavých poznatků, které jsou srovnatelné s jinými východními systémy. Je jistě lépe dospět k takovému zjištění samostatně, vlastním studiem textu, než si číst různé recenze a výklady kritiků z druhé, třetí nebo čtvrté ruky.
Rozvážní a zkušení lidé by měli hledat duši s myslí očištěnou analytickým studiem toho, jak je duše spojená se všemi věcmi, které procházení stvořením, udržováním a zničením, a čím se od nich liší. (Šrímad Bhagavatam, Zpěv sedmý, komentáře Šrí Šrímad A.C. Bhaktivedanta Swami Prabhupáda, Zpěv 7, kap. 7, Sloka 24, str. 284)
V komentáři k tomuto verši Šrí Šrímad A. C. Bhaktivedanta Swami Prabhupáda dodává: „Rozvážný člověk dokáže zkoumat sám sebe a rozborem odlišit duši od těla. Když například zkoumá své tělo – hlavu, ruce a tak dále – je schopen pochopit rozdíl mezi ním a duší…Tak může pochopit, že hlava, ruce, nohy – celé tělo roste na základě duše. Je-li uvnitř duše, pak tělo, hlava, ruce a nohy rostou – jinak nikoliv. Mrtvé dítě neroste, protože v jeho těle není přítomná duše. Pokud někdo i přes pečlivý rozbor těla stále nemůže zjistit existenci duše, je to kvůli jeho nevědomosti.“
Mluvili jsme o srovnatelnosti s jinými východními systémy. Jedním z nich je například karate, avšak nikoliv takové, jak je veřejně známo. Není výše uvedený úryvek ze Šrímad Bhagavatamu a jeho vysvětlení komentátorem pěknou definicí skutečného tréninku karate?
Podobně jako u stoupenců hnutí Haré Krišna, nesmíme v žádném případě dát na cvičební oblečení, vlastní terminologii, chování, vystupování a pohybování příznivců karate, které rozumný západně vzdělaný člověk může považovat za hloupé. (A mnohdy zcela správně.)
Komentář Šrí Šrímad A. C. Bhaktivedanty Swami Prabhupády k uvedenému úryvku je pro trénink karate velmi příznačný. Naráží na hlavní problém tréninku karate: „Pokud někdo i přes pečlivý rozbor těla stále nemůže zjistit existenci duše, je to kvůli jeho nevědomosti.“
Je to právě duševní nedostatečnost, která v konečném důsledku brání většině příznivců karate pochopit pravý účel jejich tréninku a plnit zdařile jeho zadání. Mnohým se může zdát, že jde o trénink čistě fyzického rázu, který se žádnou psychologií příliš nezabývá. Rozbor těla (kata a kihon) je přece první úrovní tréninku karate, bez které jinak ztrácí svůj pravý smysl a účel. A pak, aby bylo zadání tréninku karate kompletní, následuje rozbor síly (ki) a mysli (ai).
Nedostatečnou tělesnou kondiční a technickou způsobilost, lze při cvičení karate obvykle dosti snadno eliminovat, ale pak bohužel naráží kosa na kámen. Pokud umíte dobře číst, v knihách Mezinárodní společnosti pro vědomí Kršny je mnoho návodů, jak se vypořádat s naší kosou (Cosa nostra), která jako nelítostná smrtka tak přemnoho kosí nedovtipné příznivce karate.
