Informační soustava nám vnukává přesvědčení, že pomocí ní dosáhneme hmotného štěstí, prostě řečeno, že si užijeme. Některým se to sice daří, ale není to štěstí nijak trvalé. Informační soustava je standardní duševně-mozkovou výbavou každého gramotného a civilizovaného člověka.
Informační soustava činí lidi použitelnými pro politické, ekonomické a jiné průmyslové účely. Vysává jejich životní síly. Kuriózním a patologickým způsobem kroutí silovou a psychosomatickou strukturu lidské bytosti. Mrzačí lidi a pustoší přírodu.
Zvířata informační soustavu nepotřebují, a pokud nějakou signální soustavu mají, je velice jednoduchá. Nemají abstraktní myšlení, a proto jsou lidmi považována za tvory podřadné. Hmyz a ptáci vědí, kam mají letět bez map a GPS navigací. Lidé se bez značek, nápisů, cedulí, tabulí a jiných signalizačních zařízení nedokáží nijak orientovat a pohybovat ani v dobře známém prostředí. Naše prostředí je jimi zamořeno. Bez nich jsme slepí.
Kurzor terminálu své mysli mylně považujeme za své vědomí (já). Probouzí jej reflexní iniciativa. Když se vyhledávač pohybuje v naší duševní informační soustavě, rád se považuje za chytrého, oprávněného, objektivního a nevinného. Vyhledává a třídí informace uložené v regálech vlastní paměti nebo v cizích paměťových médiích, se kterými přichází do styku.
Terminál vyhledávače své migrování ve virtuální realitě informační soustavy považuje za skutečný život. V harampádí informací si počíná jako hnojný červ, který se provléká páchnoucí mrvou nebo plave ve smrduté močůvce.
Na první pohled se vše, co se týká našeho mentálního terminálu, zdá být v naprostém pořádku. Pouze jím podprahově lomcují všelijaká podvědomá hnutí, která většinou nijak nevnímáme, a která nám a našemu rozumu přikazují shánět finanční povolenky k provozu našeho nepřirozeného života. Jsou důležité, neboť díky můžeme registrovat a vyhledávat pocity libé a stranit se pocitů nelibých.
Občas z trýznění informační soustavy musíme vypadnout. Čas od času se z ní musíme vyprostit, abychom se nezhroutili a nezbláznili. Pak si třeba zakouříme cigaretu nebo zahulíme trávu. Nebo se opijeme. Případně se sejdeme a sjedeme. Tehdy pácháme všelijaké nepřístojnosti, které nám pak v absťácích a kocovinách hryžou játra, mozky a svědomí.
Čím více jsme informačně chytřejšími, tím je to s námi horší. Z počátku se nám to však pro určité výhody takovým nezdá. Chytrost totiž skýtá výhody nad hloupými. Chytrost je rychlosti vyhledávání kurzoru mysli v paměťově-informačních médiích. Občas se naší paměti záznamy zpřehází nebo vymažou. Pak nastoupí odborníci, lékaři, psychologové, sexuologové, psychiatři a jiní opraváři a operátoři, také policisté, uklízeči, bachaři a funebráci.
Čím nám to myslí rychleji, tím máme větší šance předstihnout, oklamat, obelhat, podvést, okrást a zneužít druhé. Nabýváme tím sebevědomí a svého prospěchu. Snaží se tak činit všichni. Pro je to zcela normální, statisticky správné, zdravotně zdravé a podnikavě dravé.
Snažíme se vyniknout, získat výhody na úkor druhých, zatímco oni činí přesně to samé nám i všem ostatním. Jinak tomu ani nelze. Chřadli bychom. Hynuli na úbytě, které rádi vždy přiřkneme druhým. Od toho máme rozum, který přísně rozlišuje co je já a co je moje. Co tvoje, to je moje, a co je moje, do toho ti nic není.
Zoufalce, kteří v tom soutěžním snažení o blahobyt díky nám upadli, nevnímáme. Klademe jim to za jejich vlastní vinu. Všichni přece máme stejnou startovní čáru. Ale kdy a kde? Občas zjihle nebo promyšleně neúspěšným pohodíme pár drobtů nebo drobáků. Obvykle na ně z vysoka kašleme, nebo něco horšího.
Ačkoliv se nám to tak nezdá, pyramida konkurence postupně ničí a sežere každého. Mentální terminál se často domnívá, že pekelnému mechanizmu konkurence unikne chytře smrtí. Dobrému pozorovateli podvědomých reakcí to však vůbec tak snadné nepřipadá.
Vulgární bezvěrci o žádném resetu nebo restartu neuvažují. Život je jim jenom jeden, a po něm nic není. Hrdě a se strachem v kalhotách žijí zde a tady, trhají a užívají si dne (carpe diem). Věřící doufají v boha, nebe nebo jiný vyšší rezort. Většině to bývá jedno, tupě přežívá.
Informační soustava je obludným mentálním koncentrákem. Arogantně se dere navenek. Skomíráme v něm hybridním životem. Zatímco zevně hledíme do dálek volného prostoru, superparazit se usídlil uvnitř nás. Postupně vytěsňuje svět přírodní. Lační jej zcela ovládnout. Uzpůsobit svým bezbřehým žádostem a potřebám. Nachází se hlavně uvnitř, kde jej nikdo tam zpravidla nehledá. Lidé jej pokládají za své bytí a oddaně mu slouží. Chrání jeho zájmy. Za malé výhody mu pomáhají v jeho růstu. Žere nás, roste, a množí se v nás i kolem nás.
Informační soustava je jako devítihlavá saň. Jednu hlavu té ohavné obludě useknete a naroste jí devět dalších. Informace rostou geometrickou řadou. K sežrání tou obludou postrkováváme druhé. Cpeme jí do tlamy své bližní, příbuzné, přátele i známé. Předhazujeme jí své vlastní děti. Za trochu prospěchu se od ní necháme sežrat i sami.
Vyslovte například nějaké tvrzení. Ihned se vynoří a seběhne spousta onou obludou poštvaných oponentů, odborníků, lumpů a inteligentů, kteří vás utlučou k smrti svými nekonečnými tirádami argumentů, protiargumentů, informací, dezinformací, statistik, grafů, tabulek a studií. Budou na vás chrlit proudy zloby a nenávisti. Hnusné monstrum ze svých chřtánů plive jedovaté sliny a chrlí ohnivé plameny. Informační obluda se zlobí, chce stále plný jícen.
Informační technologie a umělá inteligence jsou pouze vyjádřením našich vnitřních schopností a naší duševní výbavy. Bytostně nás ochuzují a exploatují. Díky informační soustavě ekonomicky, sociálně, mentálně a fyzicky degenerujeme. Jako hostitelé informační soustavy to nijak zjistit nemůžeme. Nijak nám to nedovolí. Jako každý parazit chrání sebe sama,
V informační soustavě nesmíte mít žádný vlastní názor, který byste odvodili přímým pozorováním. Vaše názory smí pouze reprodukovat informace informační soustavy, které jsou povolené jejími operátory. Je tomu tak určitě zcela správně. Zastavuje je to myšlení, dýchání, žití a trápení.
