Informační válka tvoří min. 90% války. Spočívá v klamání nepřítele a zejména vlastní veřejnosti, neboť obraz zevního nepřítele je jedním z hlavních státotvorných prvků soudobých společenských zřízení. Války mocenských uskupení jsou velice často pouze prostředkem k ovládání vlastních občanů, a její zdánlivě ušlechtilé motivy pouze maskují velice špinavé cíle.
Je například běžnou praxí, že jedna nepřátelská strana vytváří zdánlivou propagandu nepřátelské strany sama proti sobě, aby na ni mohla reagovat, a tak vytvářet na vlastním teritoriu vhodné veřejné mínění pro své politické a ekonomické záměry. (V karate je tato podřadná taktika součástí začátečnického výcviku.)
Stát je včetně občanů majetkem vládnoucí třídy, a jejím nástrojem k vykořisťování tříd ovládaných. Společnost je od nepaměti třídní, a moderní propagandisté tuto skutečnost pouze zakrývají protimluvnými tezemi, aby motivovali poddané ke zvýšené hospodářské činnosti, ze které mají prospěch.
Zájemce o zmíněnou tématiku, lze odkázat na množství staré klasické, starší i moderní literatury, která je na trhu bohatě k dispozici. Nejlepší metodou k pochopení taktiky (psychologie) a strategie (filosofie) války, je však správný praktický trénink bojového charakteru. Dialektika a rychlost střídání polarity je v aktuální válečné situaci tak relativní, že strategičtí teoretikové vždy prohrávají s polovzdělanými praktiky. Příklady z bohaté evropské historie, jistě není potřeba uvádět.
Možná, že stačí jeden příklad za všechny: V boji civilizovaného člověka s holýma rukama s tzv. divokým zvířetem, dokonce i mnohem nižší váhové kategorie, nemá řádný domestikovaný člověk šanci nějak uspět. V případě boje člověka s přírodou, musí tento záludný škůdce používat pouze opravdu velice zbabělých prostředků a metod. A v delším časovém horizontu stejně jednoznačně s přírodou prohrává, ačkoliv ji dočasně podle svého mínění ovládl, zotročil nebo dokonce mnohé její druhý vyhladil z povrchu zemského. Primitivní hlupáci ve své chamtivosti vždy zničí to, co posléze budou potřebovat, jestli ovšem budou mít to štěstí, aby to vůbec zjistili.
V prostředí současné hybridní a informační války je možná vhodné hledat a osvojovat si příhodnější výrazové prostředky (a chápat jejich možné významy), než ty, kterým jsme navyklí, a kterými jsme vědomě i podprahově častováni mediální propagandou všeho druhu.
Například místo výrazů jako „ne/pravdivá dez/informace“ (4 možnosti vyjádření), by bylo snad lépe používat výrazy jako „ne/věrohodná dez/informace“, a případnou variantu nějak uvést. Každý jedinec věří všemu podle své povahy, zkušeností a poznání. Zakládat své poznání, neoblomná přesvědčení a neměnné názory na mediálních dez/informacích a teoretickém vzdělání, jak v médiích jednotně doporučují všichni odborníci a propagandisté, je velice nešťastné.
Všechny dez/informace z druhé ruky, které nevznikly přímým vhledem do podstaty věcí, jsou relativní povahy, a na jejich pozadí nebývá upřímná snaha o nezávislý vhled do podstaty věcí, ale pouhý účelový zájem. Tím není řečeno, že jsou jako takové úplně špatné, neboť klamání je jedním z prostředků nepřímého poznání (zkušeností), které mohou vést k odhalení prostředků poznání přímého. Současná doba, je svým chaosem, klamáním a marasmem k jejich hledání velice příhodná.
