Pokusím se popsat dobrodružství, která jsem prožil během čtyřletého studia v meditační hale ve výcvikové škole pro novice v klášteře Baekdamsa. Tato škola je ojedinělá tím, že větší část výcviku sestává z meditačních ústraní.
Ostatní školy se věnují porozumění filosofii, provádění ceremonií a administraci kláštera, meditace se tu nevyučuje. Rytmus života v meditačních klášterech se dělí na čtyři roční období dle lunárního kalendáře. Jaro a podzim jsou v případě noviců období pro přednášky, léto a zima jsou vždy věnovány meditačním ústraním.
Komunitní život
První lekcí je už komunitní život sám o sobě. Jak žít v harmonii s mnoha lidmi na malém prostoru? Většina noviců spí společně ve velké meditační hale. V době, kdy jsem do kláštera Baekdamsa vstoupil (2014) to znamenalo cca 50 lidí (počty noviců setrvale klesají, jejich věk stoupá). Během prvního roku a půl jsme trávili kterýkoliv okamžik dne i noci společně s minimálně třiceti lidmi. To samo o sobě je něco, na co si většina lidí musí chvíli zvykat. Většinu života jsme prožili v malých rodinách, nebo samostatně. Komunitní život je jiný a je třeba naučit se jeho zásady.
Takže nejprve se všichni učí, jak se chovat v klášteře. Etiketa vychází ze vzájemných vztahů, jak se chovat k nadřízeným, ke kolegům a jak ke služebně mladším. Život se řídí zvyky a hierarchií. Pro toho, kdo se drží jakýchkoliv osobních myšlenek, názorů nebo zvyků, bude život v komunitě obtížný. Tyto zvyky a pravidla se ale neustále a nepředvídatelně mění. Nezbývá než odkládat své představy z okamžiku na okamžik.
Další aspekty života v klášteře, které se musíme rychle naučit, jsou zpěvy a formální jídlo. Protože těžištěm výcviku je tichá meditace vsedě, učíme se jen nezbytné minimum denních zpěvů, konkrétně ceremonii obětování rýže. Ta se provádí vždy před obědem. Náš oběd samotný je velmi vytříbenou ceremonií. Všichni nosí své dlouhé róby, společně zpívají a nováčci roznášejí jídlo, které sníme v tichosti.
Během období přednášek přijíždějí vysoce postavení mniši a přednášejí vždy po několik dní o sútrách, spisech zenových mistrů, filosofii, historii nebo kultuře. Forma je spíše tradiční (předčítání a komentář) než akademická.
Období meditačních ústraní nás učí, jak používat své tělo, mysl a energii během osmi hodin formální meditace každý den. Očekává se, že meditující bude udržovat „hwadu“ neboli velkou otázku. Tato meditační technika je určující charakteristikou korejského buddhismu. Udržováním velké otázky bychom měli být schopni odetnout myšlení a nazřít naši pravou přirozenost. Pokud jí necháme prostor, projeví se potom i v našem životě.
Strávili jsme celkem šest tříměsíčních meditačních ústraní v klášteře Baekdamsa. Následující dvě období jsem měl možnost strávit v běžném meditačním klášteře Sokchongsa ve společnosti daleko zkušenějších mnichů.
Velmi si cením možnosti cvičit meditaci v takovém překrásném prostředí ve společnosti zkušených učitelů a odhodlaných přátel.
