Japan, foneticky Já pán, ona bájná země Východu, Země vycházejícího slunce (Nippon), která leží na opačné straně Země zacházejícího slunce. Fonetická podobnost některých výrazů pocházejících z různých jazyků světa je mnohdy zarážející.
Původně mluvilo lidstvo stejným jazykem, kterým bylo možné se domluvit i se zvířaty. Ke zmatení jazyků došlo vynálezem abstraktního myšlení a písma (viz např. Genesis). Pak původní lidská společnost vzala rychle za své a stala se nelidskou a pekelnou. Podle pradávných Védských předpovědí, ze ženských lůn se začali rodit ďáblové, kteří chovají a pasou lidský dobytek.
Lidské tělo pochopitelně nezaručuje lidského obyvatele. Této skutečnosti, která je na Východě odjakživa zcela běžná, si posléze všimli i mnozí západní vypravěči pohádek a bajek. Nejlepšími důkazy tohoto tvrzení jsou psychosomatické rozpory duševních typů (obyvatelů) s jejich lidskou tělesnou schránkou (tělem), hanobení lidské existence jak u sebe sama, tak u ostatních lidí, a rozhodně devastování matky Země přírody, které spočívá v přetváření pozemského ráje v podzemní peklo.
Vznikem pojmového myšlení a písma se společnost rozdělila na rasy, národy, státy, třídy a kasty, které se západní pokrytectví snaží bagatelizovat nejapnými žvásty o tom, že prý před zákonem si jsou všichni občané rovni. Nejedná se však o zákon kauzální, ale o umělou konstrukci práva vládnoucí třídy, která dlouhodobě sice působí v mezích kauzality, ale v momentálním v čase a prostoru umožňuje pachatelům zlých činů odsouvat následky na druhé, a případně v bláhové naději na neurčito.
Pošetilý únik před následky svých činů však přináší fatální důsledky a jejich odsouvání vytloukáním klínu klínem akumuluje explodující sílu globální zkázy, ve které globalizovaná kultura zacházejícího slunce jako předvoj rozhodně vede a stojí v čele.
Je vlastně celkem správné, že mocenská struktura a její mediální propaganda postihuje všechny hlasatele špatných zpráv, a že kamenuje proroky, neboť se tím pomocí různých ventilů upouští explozivní síla komprese. Tuto je nutné co nejvíce zvyšovat, aby závěrečné zúčtování bylo, co nejmohutnější a nejrychlejší, a tím se zkrátilo utrpení tvorů, kteří se Apokalypsy dožijí.
Jistě platí biblické, že živí budou závidět mrtvým. V novodobých dějinách se tak již mnohokrát stalo, ale záběr, který toto pravidlo pokrývalo, nenabylo nikdy takového globálního rozsahu jako dnes. Možná, že žijeme v nejúžasnější době, kterou se generacím po poslední potopě světa nepodařilo zažít.
V našem západním navyklém časovém lineárním uvažování východ Slunce předchází jeho západ. Úvahy o opačné časové linii, kdy západ Slunce předchází jeho Východ, se týkají pouze malé hrstky vědců, a můžeme si být zcela jisti, že jsou neoficiálně zakázané (tabu), neboť ohrožují trvale udržitelný ekonomický růst (apokalypsu).
Já je pán. Existuje velmi mnoho různých výzkumných ústavů, vědeckých či jiných institucí, určených na výzkum a zneužívání já. Toto zneužívání tvoří hlavní základy naší vědy, kultury, náboženství, politiky, ekonomiky a jiných přidružených oborů, a vlastně zneužívání celé lidské existence jako prostředníka mezi nebem a zemí.
Japonsko se svojí bývalou feudální a vojenskou hierarchií je jedním z příkladů praktického studia a uplatňování funkcí já, které bývalo nedílnou součástí vzdělání a výcviku jeho vládnoucí třídy.
Třídní uspořádání staré japonské společnosti je zajímavé: samurajové, rolníci, řemeslníci a obchodníci. Samurajové (šlechta) chránili rolníky, protože živili celou společnost. Řemeslníci vyráběli zbraně a nástroje. A obchodníci byli opovrhovanou třídou společnosti.
U nás na Západě je tomu od dob průmyslové revoluce přesně naopak. Obchodníci jsou nejvyšší třídou společnosti (elitou) bez jakýchkoliv mravních hledisek, neboť jejich jediným mravním imperativem jsou peníze. Pak přichází v úvahu obchodu zcela podřízení průmyslníci. Zemědělství bylo industrializováno, venkov byl vylidněn, příroda průmyslově zdevastována. A skutečná šlechta, pokud se po buržoazní revoluci mravně nepokřivila, byla popravena a vyhubena.
Pokrok, ten jednosměrný od východu (příčiny) k západu (následkům), nelze podle téměř úplné většiny odborné i laické veřejnosti nijak zastavit. Světlé zítřky nás čekají ve vesmíru (správně rozuměj na onom světě.) Je tomu tak určitě zcela správně a pochopení tohoto dilema naší doby nám jistě přináší tolik toužebný duševní klid.
