Upozorňujeme čtenáře, aby se netrápili tím, že příspěvky na těchto webových stránkách nemají často hlavu ani patu. Možná jen zdánlivě. Především vše souvisí se vším, a potom hledat a uvádět přímou logiku věcí je dnes vošjaslich. A navíc, kam nás vlastně ta naše logika dovedla? (viz UPOZORNĚNÍ na hlavní stránce HOME)
Vzpomínat na doby před 60 lety je dnes jaksi neoficiálně zakázáno. Není to korektní, není žádoucí, není to košer.
Tenkrát to byly doby nesvobody, doby útlaku a doby temné. Zato dnes jsou časy světlé a čekají nás zářné zítřky. Při nejmenším na konci tunelu krematoria. Dělicí čáru toho, co bylo špatné, a co je od té doby dobré a správně, tvoří dnes rok 1989. Pokud jste to nepochopili, vytahají vás dneska všichni se stupiditou sobě vlastní za uši.
Pro generaci tzv. osmašedesátníků byl dělicí čárou rok 1948, a přičinlivá propaganda si tenkrát počínala naprosto stejně, stejně stupidně s goebbelsovskou pečlivostí. Narušil to pouze rok 1968, kdy došlo k vakcinaci československé populace svobodou a demokracií, která vyvolala reakci silných protilátek ze strany našich tehdejších spojenců, zejména sovětských. Spojenecké či sovětské protilátky ovšem vyvolaly zpětnou reakci protilátek československých. A to zase reakci protilátek jiných a tak dále, jak je u biologických interakcí zcela běžné.
Jedna z těch neoficiálních verzí, která kolovala již v sedmdesátých letech minulého století, uváděla, že Sověti potřebovali umístit na našem území atomové zbraně v reakci na umístění amerických střel krátkého doletu na Západě, a že kvůli tomu musela být sehrána komedie s kontrarevolucí v Československu a jeho okupací.
Sovětské velení muselo zajistit obsluhu atomových zbraní vlastními vojáky. Vedlo k tomu zřejmě problematické chování československé reprezentace, a také neschopnost a stav československé armády (ČSLA), s čím ten, kdo absolvoval základní vojenskou službu v ČSLA, bude jistě souhlasit.
Tenkrát převažovalo na našem území počasí pevninské. Hlavní větry šly z Východu, což se projevovalo stabilním počasím bez všelijakých výkyvů a přívalových událostí. V zimě bývaly mrazy až dvacet stupňů pod nulou, které trvaly i čtrnáct dní. Bylo to výhodné počasí pro přesuny těžké vojenské techniky (hlavně tanků).
Počasí v létě bylo rovněž ustálené. Teploty sice obvykle nepřesahovaly třicet stupňů nad nulou, ale vzduch byl suchý a rána byla jasná. Bylo obvyklé, že teplé počasí trvalo čtrnáct dní i déle. Byla to doba školních letních prázdnin. Jako děti jsme je povětšinou trávily u řeky. Dozor rodičů nad námi byl nemyslitelný. Musely jsme se starat samy o sebe s klíčem od bytu, který jsme mívali pověšený na krku. Branky a domy se tenkrát nezamykaly.
Také jste si všimli, kolik klíčů dnes potřebujete, a v jakém tuhém otroctví žijí dnešní děti? A jak je to každému úplně jedno? Také jste si všimli, jak si děti zvykly na otroctví? Jak jim to vůbec nepřijde divné, natož jejím rodičům? Také jste si všimli, jak otroctví posiluje a utuhuje za všeobecného křepčení a pokřiku o svobodě a demokracii?
Masakr, o němž hovoří Jasné ráno, vedl kněz J. M. Chivington. Se skupinou dobrovolníků vyjel roku 1864 z Denveru a napadl spící vesnici Aarpahů a Cheyennů a všechny v ní zabil – 75 mužů, 225 starých lidí, žen a dětí. (Scott O´Dnell – Jasné ráno, Albatros Praha 1990)
Na omluvu křesťanského kněze J. M. Chivingtona bychom měli uvést, že již v roce 1864 šířil lidská práva, svobodu a demokracii. A potom mějte s námi nějaký soucit.
Po roce 1989 se počasí na našem území změnilo. Větry vanou ze Západu, z Atlantského oceánu. Klima je oceánské, velmi nestálé, vlhké a i během dne se často mění. Nevydrží ani několik dní. Jasná rána nejsou příliš obvyklá. Lidi pronásledují noční můry. Rána bývají spíše kalná.
Důvod, proč zde v kontextu různých období zmiňujeme klimatické změny, spočívá v konceptu čínské nauky o univerzální síle (chi). Podle této nauky klima ovlivňují tři základní činitelé, kterými jsou nebeská chi, zemská chi a lidská chi.
Praktické závěry si může učinit každý sám. Univerzální síla je podstatou východního tréninku. Bez této síly není například tréninku taichichuanu, chikungu ani karate, ale ani tradiční čínské medicíny, a vlastně vůbec ničeho.
Jasné ráno je jméno indiánské dívky (Sing down the Moon) z jejíhož pohledu vypráví spisovatel Scott O´Dnell dva roky historie navažských Indiánů (1863 – 1865).
