Zahrádkářství, ačkoliv je jedním ze zoufalých způsobů udolávání zbytkové pohlavní síly obyvatelstva, může být též zdrojem cenného poučení. To samé s ovšem týká celého zemědělství jak v oboru výroby rostlinné, tak živočišné, ale s touto hospodářskou produkcí se většinový občan vyjma úhledných balíčků v regálech supermarketů prakticky nijak nesetká a jejich výrobní původ nijak příliš nesleduje a nestuduje.
Pokud není člověk schopen pochopit životní, osudové a univerzální procesy, jejichž je objektem on sám, má možnost je pochopit na vzorových příkladech své činnosti. Zahrádkářství je jedním z takových roztomilých zájmových možností.
Chov exotických, divokých a hospodářských zvířat v bytech panelových domů se stal již běžnou atrakcí. Občané chovají doma králíky, morčata, hlodavce, prasata, plazy, ryby, hmyz a jinou pakáž, o to psech, kočkách a v některých případech i o polomrtvých důchodcích ani nemluvě. Pěstování exotických rostlin v bytových prostorách již nikdo nevnímá.
Zahrádkářství je jedním z významných položek trvale udržitelného růstu. Natěsnané a hypotékami zatížené miniaturní rodinné domky, opatřené několika metry přilehlého pozemku, skýtají obrovské možnosti, kde se může potlačená pohlavní obrazotvornost občana řádně vyřádit. Média k tomu chrlí pořady plné reklam, receptů, rad, tipů a návodů, na které by duševně ochrnutí diváci nikdy sami nepřišli.
V této souvislosti bychom chtěli upozornit na kompostování (vyhnívání), jehož účelem je vytváření humusu z organické hmoty. Humus je jednou z nejvýznamnějších součástí výživné kvality půdy. Z toho důvodu bychom neměli organickou hmotu pálit spalováním ve volném prostoru nebo v pecích spaloven, ale měli bychom ji kompostovat, aby prošla přirozeným procesem dekompozice. Přirozená dekompozice hmoty podléhá procesu spalování studenému, ačkoliv ono někdy přerůstá ve spalování hořlavé, které je podstatou spalování ohněm.
Dekompozice hmoty je podmínkou její následné kompozice, a naopak. Na pozadí obou těchto zdánlivě protikladných procesů je cyklický tvůrčí proces expanze a kontrakce vesmíru, který se postupně uspořádává na svoji nižší nebo vyšší kvalitu. Chceme-li vytvořit v lidské společnosti nový hospodářský pořádek, musíme ten starý pořádek (nepořádek) rozložit, zrušit a nechat vyhnít.
Pokud chceme uspíšit příchod nového světového řádu, musíme do toho stávajícího účinně zavádět nepořádek. Z ekonomického hlediska je to velice výhodné, neboť destrukcí masy se uvolňuje tolik žádoucí a využitelná energie. Uspořádání hmoty na nižší úroveň její struktury (pomalejší frekvence kmitání) předchází rozklad, který pozorujeme nejlépe u mrtvol. Při jejich dekompozici se nejprve uvolňují látky kvality vyšší a posléze látky kvality nižší. Zatímco nižší složky podléhají gravitaci, vyšší se z ní uvolňují.
Převaha té které kvality určuje další osud vědomí, které bylo ve hmotě dočasně vázáno. Pokud je vědomí na složky organizmu těžší (nižší) poutáno neuvědoměle, tyto mu slouží jako nosič k následnému prožívání osudů nešťastnější. Jestliže je vědomí vázáno na složky vyšší (lehčí), jeho příštím osudem bude prožívání šťastnější. V tomto ohledu se s vědou víceméně shodují všechna seriózní náboženství, která neslouží k ekonomické manipulaci, dekompozici, kompostování a spalování lidské organické hmoty.
Možnosti pro jedince, které jejich bytostný osud zajímá, se výše uvedeným ovšem nijak nevyčerpávají. Nemá je však význam obecně uvádět, pokud se lidé ve svém životě se svojí manipulací, dekompozicí, kompostováním a spalováním dosud nesetkali. Pacienty v tomto beznadějném stavu příliš neléčíme, ale pouze udržujeme a poskytujeme jim bolest tlumící léky, a také případnou psychologickou a duchovní podporu.