Otázka koridorů se týká hlavně tvrdších způsobů tréninku. Tím nejznámějším je dnes karate, avšak nikoliv takové, jaké se v současnosti běžně provádí a provozuje. Praktické studium koridorů je tématem vyšší školy karate, ačkoliv nenápadný základ k němu poskytuje i škola základní.
Zmíněný způsob tréninku patří do oblasti indické rajayogy, tj. způsobu tréninku, který se týkal árijské třídy válečníků, ze které povstávala vládnoucí vrstva společnosti (králové, vojevůdci, státníci aj.), ale také nejlepší duchovní autority. Jeho podstatou bylo studium vůle a díky tomu i dosažení poznání a osvobození. Třída bráhmanů, ačkoliv byla na vrcholu společnosti, nic takového příliš neprodukovala, ačkoliv kulminovala na vrcholu společenské pyramidy. Nebo možná právě proto.
Zařazení určitého typu tréninku do historického kontextu je jistě velice přínosné. Navazuje na kořeny, které paskvilu moderního klišé všelijakých povrchních, jepičích a nesmyslných způsobů cvičení zoufale chybí.
Na podrobné probírání otázky koridorů dnes nejsou vhodné příležitosti. Šunt zvítězil. Dnešní cvičence zajímají na tréninku jiné věci, než ty, které by tam měly být. Správné pochopení funkce koridorů vyžaduje zdárné absolvování cvičebního procesu, který v karate symbolizuje Sanchin.
Karate je mužským způsobem cvičení, který přirozeně posiluje a využívá vůli. Ženský způsob cvičení, kterým je například dnes nejznámější taichichuan, sílu vůle takto neuplatňuje.
Každý trochu vnímavější cvičenec karate by měl dobře znát odpor vlastní i odpor prostředí, které se začátečníci snaží překonávat hrubým způsobem provádění pohybů za současného snižování bdělosti svého vědomí. Pokud na tento problém cvičenci nenarazili, nemá význam je z jejich poklidného hypnotického uspávání, které nazývají tréninkem, nijak probouzet. Nemají dostatečný zkušenostní základ, ze kterého by mohlo vyrůst něco vyššího a lepšího.
Pro výuku a studium problematiky koridorů nám také chybí patřičná terminologie. Ale vzhledem k úpadkové situaci v oblasti tréninku i společnosti, kdy ji navíc nikdo nepostrádá, není nutné ji nijak vytvářet a případně synchronizovat s terminologií východní (čínskou, indickou aj.).
Na ty, kterým se podaří proniknout do oblasti zmíněné vyšší školy tréninku, může čekat veliké překvapení. Týká se podvědomé funkce koridorů a jejich sítí v běžném občanském životě, které duševně zotročené lidstvo, jež jízlivě nazýváme lidstvem civilizovaným, již vůbec dávno nevnímá.
Každé zvíře své opratě a vodítka vnímá a snaží se z nich uvolnit, ale u domestikovaných lidí nic takového nepozorujeme. By právě naopak, tito tzv. kulturní lidé se mezi sebou dokonce snaží předstihovat, kdo sebe i druhé do vazalských opratí a oprátek otroků potměšile nazývaných svobodou vůle a také svobodou projevu, volby a rozhodování, co nejvíce zapřáhnout.
