Korintští byli zřejmě stejně zatvrzelí jako dnešní lidé. Pravdu říci, ti dnešní lidé jsou možná mnohem zatvrzelejšími.
V První epištole svatého Pavla ke Korintským její autor uvádí princip, který je například znám z Véd či Védanty, ale i jiných východních nauk. Lze jej prakticky ověřit, a často tak na cvičení rovněž činíme. Všechny části v sobě obsahuje celek, a celek v sobě obsahuje všechny části.
Tělo tvoří jeden celek, i když se skládá z mnoha částí; i když je všech těch částí mnoho, přece tvoří jedno tělo. (1 Kor. 12:12)
Uvedený princip je podstatou morálky, neubližování (ahinsa), ale toto se příliš nevysvětluje. Kolem ahinsy (अहिंसा) koluje spousta výkladů. Ony výklady mluví o vyšších zákonech, nenásilí, úctě ke všemu živému, zákazu zabíjení a ochraně všech živých bytostí před násilím atd., ale pořádně nic nevysvětlují, a především schází jim praktická demonstrace jejich tvrzení.
Vždyť trpí-li jedna část, všechny části trpí s ní, a je-li jedna část poctěna, všechny části se s ní radují. (1 Kor. 12:26)
Z praxe například dobře známe, že jestliže se zraní jedna část těla, trpí tím celé tělo. Než tělo zaznamená bolest pocházející z jedné jeho části, trvá to určitý časový okamžik. Časové zpoždění můžeme rovněž pozorovat při přenesení bolesti ze zásahu na tělo do jeho částí.
Informační konstrukce uložená v mysli působí podobně. Pokud vás nic nebolí, nepohne vámi ani statistická bolest milionů či miliard lidí. Ovšem jen do té doby, dokud se zmíněný mentální konstrukt nezhroutí. Pak se utrpení všech přenáší i na jedince, který se mu zdánlivě vyhnul svým životem v abstraktní realitě.
Správná metoda tréninku karate spočívá v uvědomělém a soustředěném procvičování jednoho cviku (kihon), jedné sestavy (kata), jednoho způsobu a jednoho stylu cvičení, až na samou podstatu. Z podstaty se pak cvičební postup snaží analogicky vést cvičícího k pochopení a přiměřenému zvládnutí dalších cviků a cvičení.
Zvládneme-li cvik týkající se jedné tělesné části, můžeme jeho stav analogicky přenést na části ostatní, nebo na tělo jako celek. Pochopíme-li jednoho člověka, pochopíme všechny lidi.
Neukázněný cvičební postup, který pouze brousí po povrchu a podle momentálních nálad migruje od jednoho cviku a cvičení k jinému, je zavrženíhodný a neskutečně dlouhý. Za jeden krátký život podstatné zkušenosti nepřináší, a také nevděčně nedoceňuje a nezhodnocuje obětavou práci, zkušenosti a poznání starších generací cvičících. Svojí povrchností a odstředivostí působí na bytost cvičícího dekadentním způsobem.
