Velmi známý dávnověký zákonodárce Manu sepsal zákoník (manuál), ve kterém stanovuje pravidla třídně uspořádané společnosti. Ozvěny Manuova jména nacházíme v mnoha indoevropských jazycích, včetně jazyka českého (např. manžel, manželka).
Skutečná beztřídní společnost existuje pouze ve stavu naprosté smrti, ale i tento stav je pouze dočasným jak pro všechny tvory, tak pro celý samotný vesmír, aspoň podle hinduismu. Přesvědčit se o tomto tvrzení může kdykoliv každý sám.
Beztřídní uspořádání (bezdomoví) se podle Manuova manuálu netýká lidí žijících hospodářským, občanským a rodinným životem. Je však dnes mimo jakési paranoidní schizofrenie možný jiný život než v koncentračním lágru moderního vězení vydávaného za svobodu a demokracii možný? A navíc, charakter našeho klimatu neumožňuje civilizací zdegenerovanému kulturním člověku život ve skutečném bezdomoví. Rozmazlený občan nepřežije někde v soukromých lesích, polích, hájích, parkovištích u supermarketů, škarpách či ve vyschlých korytech řek.
Moderní člověk je otrokem mnohem a mnohem spoutanějším, zoufalejším a větším nežli byli otroci starověku. Duševní okovy ochromující jeho mozek (mysl) jsou mnohem pevnější a jistější než stará pouta ze železa. Manuův manuál přikazuje hospodářskému člověku, aby byl uvědoměle aktivní, aby bojoval a nepodával se lhostejné pasivitě a prožívání nicotných zážitků, požitků a prožitků. Je to přesně to, co moderní občan obvykle z hloubi své duše nenávidí.
Ve válce nechť král nebojuje otrávenými nebo zuřivými zbraněmi, ani nezabíjí slabé či neozbrojené protivníky nebo lidi, kteří se bojí, prosí o ochranu či prchají. K válce nechť se uchýlí jen jako k poslednímu prostředku. Ve válce je výsledek vždy nejistý. (Paramhansa Jógánanda – Životopis Jógina, Aquamarin & Fontana, 2003, přeložil Dr. Dušan Zbavitel 1995)
V moderním věku se válčí neustále. Studené i horké války globální i lokální se vzájemně překrývají podobně jako vlny oceánu utrpení. Život se stal trvalou starostí, usilováním, trápením a bojem o zoufalé počitky a mizerné přežití, vykupujícím sporé chvilky oddechu, který povětšinou bývá pouze otupělostí vědomí.
Moderní válka je vedena proti vlastním občanům. Je vedena zbraněmi otrávenými i zuřivými. Otrávenými zbraněmi jsou toxická země, voda, vzduch, potraviny, léky i lidé. Zuřivými zbraněmi jsou vzdělání, zábava, reklama a propaganda, a případně i zbraně hromadného ničení (fyzikální, elektromagnetické, chemické, biologické, atomové aj.). Je takový král (režim) vlastně vůbec nějakým králem? A to navíc, když naivně a okázale předpokládá jistý výsledek války, kterou zasévá, provokuje a vede?
Válka je dnes vedena pod falešnou vlajkou zástupných nepřátel i argumentů. Je vedena proti slabým, neozbrojeným, ustrašeným, starým, slabomyslným, nemocným a jiným hendikepovaným lidem, kteří se nesmí nijak bránit, ale mohou pouze prosit o ochranu veskrze záludné ochránce a instituce, nebo jen prchat sem a tam, od zdi ke zdi, od regálu k regálu, od hloupého nápadu k ještě hloupějšímu, a jenom jako jako medvěd přešlapovat na horké plotně.
Válka se stala prvním a výlučně jediným prostředkem a stavem nového světového řádu či hinduismem v dávnověku definovaného černého věku (kaliyugy). Válka, kterou všichni tak vědomě či nevědomě uctívají a přivolávají, teprve začíná. Kdo seje vítr, sklízí bouři.
Snahy o zvrácení kaliyugy v lepší budoucnost, jsou velmi problematické. A navíc, slepí lidé nepoznávají amnestie, které jsou jim udělovány vymazáním příčin hrůzného osudu, a jejich hloupé sebevědomí, ubohé sobectví a nízké vlastnické pudy milostí pouze narůstají. Hlupáci si připadají pány světa, kterým dochází na jejich slova, zatímco jiní za jejich hříchy trpí na kříži.
Proroci jsou kamenováni. Poslové špatných zpráv nejsou vítáni. Všude zří nepříčetný optimizmus, poťouchlé pozitivní nálady a tupá lhostejnost, což jsou také otrávené zbraně záměrně šířené hlásnými troubami a úlisnými nepřáteli, kteří se vydávají za přátele lidu.
Kdo jsou přátelé lidu? Samotní lidé jimi rozhodně nejsou, natož jejich nepřátelé, kteří se za přátele lidu tak drze a zuřivě vydávají, a kteří jsou pouze vlky v kůži beránčí. Každý parazit je přítelem svého hostitele. Každý chovatel králíků, psů, koček, myší, lidí nebo akvarijních rybiček je jejich přítelem. Ovšem, než mu neonemocní a umřou, nebo než je umoří. Anebo, než se mu znechutí. Pak je někde vyhodí nebo je nechá zlikvidovat.
Je vaše vědomí přítelem vašeho těla a vaše tělo přítelem vašeho vědomí? Z praktického tréninku velmi dobře víme, že se tito nepřátelé nesnášejí, a že dosáhnout mezi nimi smíru je velmi obtížné. Myslíte si, že když to sami ani trochu nedokážete, že to druzí lépe dokáží za vás? Myslíte si, že podvodná hra velmocí ustane a nastanou světlé zítřky, zatímco budete v klidu či starostech prožívat a prohlubovat nesmiřitelný rozpor vašeho vědomí a těla?
Blíží se vánoce, křesťanské svátky narození Ježíše. Většina občanů, kteří vánoce tak nadšeně slaví, nemá o Ježíši a jeho nauce ani ponětí. Nikdy nečetli Nový zákon, natož aby jej pochopili. Většina občanů křesťanského světa ani netuší, že Nový zákon je žhavou současností. Většina věřících i nevěřících lidí si vůbec nepovšimla, že hlavní radostná zpráva (evangelium) Nového zákona byla jakýchsi podivných důvodů jaksi nenápadně odsunuta z jejich pozornosti. Víte, která to je?
