Marný boj s karámy

Hromadění věcí je známým psychologickým jevem patologického charakteru, který se v naší svobodné a demokratické společnosti mohutně rozšířil zvláště v posledních desetiletích, tím jak společnost rychle spěje ke svému vyčerpání a úpadku.

Yoga uvedený chorobný jev popsala a způsob jeho léčení navrhla již před tisíci lety na principu osoby a osobního vlastnictví (já a moje). V současnosti jej pouze někteří jedinci objevují a marketingoví odborníci arogantně masově využívají a zneužívají.

Mistr Sun praví, že abychom nepřítele porazili, musíme jej rozložit, musíme jej zaměstnat, zabavit a zavalit tisíci zbytečnostmi, roztříštit jeho pozornost, a on pak neodolá našemu hlavnímu útoku. Je to velice snadné, když nepřítel navíc po úplných zbytečnostech marnivě a žárlivě touží. Stačí jenom jeho vlastnickou touhu podporovat, a máme jej v hrsti.

Když se nám to podaří, tak potom ovládáme nepřítelovu pozornost, vnímání, vědomí, mysl, tělo, prostor i majetek. V ideálním případě se pak nepřítel domnívá, že je svobodný, a že nezávisle o všem rozhoduje. Svoji naprostou závislost a podřízenost stlačuje pod práh svého vědomí a surfuje na vlnách, které vytváříme. Nepoznává sebe, a pravda jej neosvobozuje.

Zhodnotíme-li nezaujatě působení přísně monopolizovaného, organizovaného a plánovitého volného trhu, musíme se ptát, pro koho je veřejnost takovým nenáviděným nepřítelem, že se ji rozhodl úplně zničit nakupováním a spotřebou různých věcí a služeb (zboží), a přitom neomaleně zneužívá její slabosti? A proč s ním lidé tak rádi spolupracují?

Je zřejmé, že lidé nemají nic jiného a důležitějšího na práci, než skomírat a umírat zavaleni naprosto zbytečnými věcmi, odpadky a krámy. Pokud nemohou hromadit věci, nevýslovně trpí, a nenávidí druhé, kteří by jim snad chtěli pomoci tím, že jim navrhují, aby se zbavovali zbytečností. Takoví lidé nejsou lidmi, ale jejich věcmi. Nechtějí si zachránit holý život. Kladou svůj život na oltář Mamonu a Molochu trhu.

Zbavovat se věcí není nijak snadné. Způsob individualizovaného života uprostřed komerčně konzumní společnosti vyžaduje vlastnictví tolika nezbytných věcí, že je nemožné tyto spočítat. Připočítáme-li k tomu věci zbytné, ničeho se nedopočítáme. Všechny věci je nutné skladovat, udržovat, zabezpečovat a chránit. Zabírají draze placený prostor, dusí a ubírají vzduch.

Pokud si nějakou věc půjčíte, tak za to musíte něčím platit (penězi, protislužbou aj.). Pokud nějakou věc půjčíte někomu jinému, tak vám ji často vrátí poškozenou, nebo ji zničí i zcizí.

Jestliže nejste nezřízeně bohatí, což všichni lidé být z logiky věci nemohou, jediné kompromisní řešení spočívá v kolektivním vlastnictví, které však individualita pečlivě pěstovaná samotnou osobou i volným trhem zásadně nijak nepřipouští.

Své bližní nijak více nerozčílíte, než když si postěžujete na jejich nepořádek, kterým vás nutí, abyste byli nepořádní. Po takovém pokusu jim cloumá nepříčetná zlost a nenávist, kterou jim propůjčuje podprahové prostředí, které se sápe na vaše vědomí a poutá vaše tělo. Pokud si sami uklidíte, vyklidíte tím prostor nepříteli, který jej ihned zabere svým nepořádkem. Příroda nemá ráda prázdnotu. Ihned ji zaplňuje.

Ve skutečnosti to není člověk (osobní vědomí), kdo si pořizuje věci, ale jsou to naopak věci hmotného prostředí (gravitace), které si pořizují člověka. Uměle chovaný člověk (občan) je pouhým otrokem volného trhu, který se svého hostitele zlomyslně rozhodl oklamat, podvést, vysát a zničit. To pouze hmota působí na vědomí, které chce do sebe vsát, a nechce připustit, aby se vědomí z ní vyprostilo.

Nebýt toho šílenství, tak občané jinak bývají dobří a milí lidé, kterým by každý slušný člověk rád pomohl. Není to však možné.  Krutý boj na život a na smrt jde přes mrtvoly. Pokud se vám nechce jít do vězení, nesmíte druhým jejich věci vzít nebo je zabít. Jiná možnost, jak oddělit od sebe já a vlastnictví není.

Jestliže budete výše popsanou situaci ignorovat, suverénně vás umoří, zničí a vytlačí mimo tento svět. Pokud se dožijete nějakého stáří, které bude zaručeně ubohé, nemohoucí a trapné, skončíte jako slabomyslní a bezmocní lidé, kteří si také naivně mysleli, že se jim něco takového stát nemůže. Jsou jich plné byty, ulice, nákupní a zdravotní střediska, nemocnice, domovy pro přestárlé a dlouhodobě nemocné. Nejsou nezkušenýma očima pouze vidět. Dokud si nezlomíte nohu, nevidíte, kolik lidí kulhá.

Prakticky každý člověk je dnes od narození nemocný. Pokud se to neprojeví dříve, tak po nějakých čtyřiceti nebo padesáti letech občanského se jeho chabá kondice a falešné zdraví začínají hroutit. Moderní černá magie (zdravotnictví) zatím pomáhá udržovat tento jev pod hladinou veřejného mínění a pozornosti, a obchodní vypočítavost toho dokáže zdařile využívat. Ale jak ještě dlouho? Zdravotní stav populace je čím dál a rychleji horší.

/Zajímavá je fonetická příbuznost slov krám (karaam), karma (karama), kara (prázdnost), karakter (charakter), rám (rama, mara) aj./