Mozkové struktury jsou hlavní příčinou neúspěšného cvičení. Západní cvičenci trénink povětšinou mylně chápou jako posilování těchto struktur. Tyto struktury chrání svým osobním vědomím, povahou, pudem sebezáchovy i logikou svého rozumu.
V praxi bývají mozkové struktury populárně nazývány například tištěnými spoji, matrixem, klecí, zvykem železné košile, cementováním mozku, duševní omezeností a jinak. Navenek se tyto projevují neschopností proniknutí do vnitřního prostoru, který je doménou univerzální síly, fyzikálních a psychologických jevů a zákonů.
Pojem vnitřního prostoru je pro nezkušené osoby, které jej nevnímají, nejasným a nepochopitelným. Civilizační výchovou a vzděláním jsou lidé k této nezpůsobilosti systematicky, průmyslově záměrně uzpůsobováni (retardováni). Deprivace takto způsobená umožňuje z lidí jako na běžícím pásu vyrábět různé otroky, zombie, golemy, roboty, stroje, mašiny, atrapy lidí a podobné fantomy a mátohy.
Zmíněné lidské kreatury však nejsou šťastné, ačkoliv velice rády tvrdívají opak. Musí se svých okovů zbavovat rozličnými způsoby, které jim potměšilá pekelná továrna servíruje na každém kroku. Není jistě ty drobné či tragické radosti všedního života nijak popisovat. Málokdo si na ně nechá sáhnout, každý je žárlivě střeží.
Automat není schopen vnímat své vlastní pohyby, výkony a funkce. Stal by se tím poruchový a nepotřebný. V takovém případě musí být opraven nebo vyřazen z provozu. Starají se o to různí specialisté a údržbáři, jako jsou například psychologové, sexuologové, psychiatři, vědci, propagandisté a jiní odborníci a psychopaté.
Jelikož se asociální psychopatie stala normou společenského života a zdraví, jedinci, kteří se této tyranii této normy vymykají, jsou značkováni podobně jako jateční dobytek cejchem různých paranoidních schizofreniků, bláznů, šílenců, extrémistů, radikálů, hlupáků a jiných společensky velkochovně nežádoucích kusů.
Skutečný trénink bojuje s mozkovými strukturami. Kdo v něm aspoň trochu uspěl, dobře zná bolest z překonávání zaběhnutých nervových drah ve svém mozku. Je to nepříjemný boj proti železné zdi, kterému se většina cvičenců podvědomě zdaleka vyhýbá. Jinak by nekomerční trénink slavil úspěch, a tělocvičny, hřiště a parky by byly přeplněny radostnými cvičenci. Takto jsou uzavřená či jiná cvičební místa využívána pouze těmi, kteří posilují své mozkové struktury a pekelný řád světa. Není jim rady ani pomoci. Každý si musí pomoci sám.
Posilování mozkových struktur se projevuje klamnými pocity nabývání osobních schopností, důležitosti, sebevědomí a osobního vlastnictví. Vnitřní nejistota a duševní omezenost, které se u takto postižených lidí projevují, jsou příčinou jejich další a další urputné snahy posilovat své mozkové struktury.
Mozkové struktury jsou pro bytostně deprivované osoby naprostou existenční jistotou. Poskytují jim svojí zdánlivou pevností falešné pocity, předsudky a přesvědčení o realitě. Jsou jim hroudou hnoje, která jim nohy váže. Oproti svém u zarputilému sebepřesvědčování, zoufale se motají v začarovaném kruhu zmaru a spirály smrti.
Vstupem do vnitřního prostoru je cvik a jeho cvičení. Jedná se však nikoliv o cvičení horizontálního charakteru, ale vertikálního. Lidé s placatou myslí to však nemohou nikdy poznat a pochopit. Schází jim k tomu vyšší duševní rozměry, které se musí obnovit nebo vytvořit právě cvičením cviku nebo cviků, avšak právě onoho vertikálního charakteru. Je to dosti zapeklitá situace, vlastně příšerná, neboť vůči ní se horoucí peklo a slzavé údolí tohoto světa jeví mylně rájem.