Najděte aspoň nějaké chyby v níže uvedených výňatcích z Učebnice marxistické filosofie. A můžete také posoudit, zda jim nepodléháte. Dnes je módní nekriticky a vulgárně odsuzovat marxizmus, protože se to smí a účelově podporuje. Je to velice politicky a ekonomicky výhodné když strašidlo komunizmu obchází svět. Poukazování na hříchy druhých očišťuje.
Problém spočívá v tom, že většina těch angažovaných profesionálních i laických kritiků a jimi obluzené veřejnosti funguje přesně podle tezí marxizmu. Praktický marxista tělem i duší pak odsuzuje teoretický marxizmus. Znovu opakujeme, že po roce 1989 po 40 letech teorie marxizmu nastala jeho praxe. Trvá již 33 let. Přesně podle parafrázovaného výroku Nového zákona, který se týkal Ježíše, marxizmus přišel mezi své, a oni jej nepoznali.
Pojem vědomí
Jádrem vědomí je vědění, poznatky. „Způsob jakým existuje vědomí a jakým něco existuje pro něj, je vědění.
Jak jednotlivé předměty, procesy a události, tak i svět jako celek existují mimo vědomí a nezávisle na tom, zda si je člověk uvědomuje či nikoliv. Avšak pro vědomí je třeba jak bytí toho, co je uvědomováno, tak bytí toho, kdo si uvědomuje. Naše země a příroda vůbec existovaly i tehdy, kdy ještě neexistovaly poznávající bytosti; tehdy nebylo a nemohlo být vědomí.
Vědomí je utvářeno praktickou činností a samo zase na tuto činnost působí tím, že ji determinuje a řídí. Tato řídící role vědomí se projevuje v cílevědomosti lidského myšlení. (A. G. Spirkin – Učebnice marxistické filosofie, Svoboda 1971, str. 97)
Pojem pravdy
Jestliže by poznání nebylo od samého počátku svého vzniku více či méně věrným odrazem skutečnosti, pak by člověk prostě nemohl nejen okolní svět přetvářet, ale ani se mu přizpůsobovat. Pravdivost této teze potvrzuje sám fakt existence člověka a dějiny vědy a praxe. To samozřejmě neznamená, že lidskému poznání není vlastní i omyl. Současné úrovně svého vývoje nedosáhlo však lidstvo díky omylům, ale navzdory jim.
Prvním úkolem vědeckého poznání je postihnout pravdu. Pravda je správný odraz objektivní skutečnosti ve vědomí člověka, odraz takové skutečnosti, jaká existuje sama v sobě, mimo člověka a nezávisle na něm a jeho vědomí. (A. G. Spirkin – Učebnice marxistické filosofie, Svoboda 1971, str. 197)
