Návrat k normálu se stal mediální i naivní obezličkou ke konejšení občanské společnosti. Již vůbec se však nemluví o tom, jaký ten normál před dobou korunovanou virem byl – totiž že vůbec za nic nestál, stejně jako většina těch, kteří jej prožívali.
Střízlivě vzato, kromě několika vzácných a osamělých výjimek ten normál s těmi normálními lidmi, byl zoufalý. Zničil spoustu mladých a mladších lidí, kteří si nedokázali a nedokáží nijak pomoci. Je jich tolik, že jejich množství zaráží. Nejlepší jsou ti, kteří si to o sobě neuvědomují, a dokonce své postižení sebevědomě a žárlivě chrání.
Je to normál střední třídy. Závistivého a stěžujícího si bláta na podrážkách jakékoliv vládnoucí třídy. O nižších třídách raději nebudeme vůbec mluvit. Jejich normál byl a je skutečně velice zoufalý. Indolentní měšťáky nijak nezajímá.
Nejsou špatní, ti o kterých je řeč. Jsou inteligentní, chytří a mnozí dokonce velmi dobře informovaní o realitě, ve které žijí. A to často mnohem lépe, než generace starších, starých, usedlých a duševně obtloustlých občanů – maloměšťáků, kteří se za maloměšťáky sice nepovažují, ale žijí maloměšťáckým stylem života, na kterém závisejí svým hmyzím prožíváním. Nejsou ochotni si dělat žádné násilí, pouze s podvědomě podávají tíži, která je postupně táhne dolů.
Lidem vadí, že se prý nemohou stýkat. Stěžují si, aniž by posoudili jak a proč se stýkali před vyšinutím z normálu. Nevím, jak jinde, ale v místním okruhu známých, šlo o jenom neplodné žvanění, žvanění a žvanění. Všichni, o kterých je zmínka, byli chytří, holedbaví a věděli že doba je povážlivá, a že rozhodně nebude lepší. Nic tom nenasvědčovalo.
Pražská kavárna je populární výraz, který se týká hlavně každého většího a menšího města. Kavárny a neplodné žvanění je to, co žvanilům schází. A také hospody a bary, kde žvanění přechází do nesrozumitelného hučení. Touhu lidí po nezávazném společenském styku nelze jednoznačně odsuzovat. Lidé si potřebují ulevit, vyměnit si názory, zkušenosti a poznatky, a také se zasmát. Co je však bídou těch městských kaváren, hospod a barů, je pouze neplodnost a nezávaznost jejich společenského styku.
Neplodný a nezávazný společenský styk je z hlediska režimu velice výhodný. Vybíjí a kanalizuje společenské síly. Kdo je zcela izolován často vybíjí své balastní napětí společensky nepřípustným směrem. Například znásilní matku, zavře zneužívanou dívku do chlívku, zabije souseda, zajede účastníka silničního provozu nebo zastřelí pár spoluobčanů.
Kdo pochopí, že tzv. nevinní neexistují, že vinní jsou všichni, obvykle neobrátí toto poznání na sebe samotného, ale na nejbližší dosažitelné spoluviníky. Nejsou to pochopitelně ti velcí kriminální zločinci makroekonomického nebo makropolitického formátu, kteří jsou za jeho daně velmi dobře chráněni, a kteří mají z jeho zoufalých činů jenom radost, ale úplně obyčejní lidé, úplně stejní jako on sám.
Tak u takový normálu, nebo nějaké jeho novelizovaná verze není opravdu o co stát. To pak ať všechno raději vezme čert.
