Otázka nového myšlení je stále aktuální, neboť staré myšlení pořád přetrvává, nebo se dokonce stává starší a starší. Ve skutečnosti staré myšlení nás táhne do minulosti a obloukem do budoucnosti. U nového myšlení je tomu naopak. Táhne nás do budoucnosti a obloukem do minulosti. Subjektivně se to ovšem lidem jeví naopak.
Dva okruhy myšlení je příliš mnoho na jedince, který je vybaven pouze monopolárním myšlením. Avšak bez vnímání obou, není žádná šance se zbavit otrockého podléhání kolesům času (kalachakra). Můžeme v tom za domácí úkol snadno odhalit čtyřfázový postup.
Tvrdí se, že myšlení bolí. Bolí však především myšlení nové, neboť vytváří novou strukturu mysli (mozku), rádoby lepší než starou. Bolí ovšem i myšlení staré, ale to již jeho nositelé nijak nevnímají, neboť si na něj zvykli, zapadlo pod práh jejich vědomí, a jsou vlastně jeho duševním i tělesným projevem. Staré myšlení tedy na úrovni denního vědomí obvykle občany nebolí a dokonce jej i vyhledávají.
Veliké potíže nastávají, když se začne nositel či funkce starého myšlení starému myšlení vzpírat, pak se objevuje bolest a přicházejí různé frustrace (např. únava, rozčilení, zlost, zarputilost, pohlcení reflexní funkcí mysli aj.). Experimentů je zde možné vykonávat více než dost, ale mezi námi děvčaty, nelze je doporučovat, neboť vzdor ústavnímu právu na svobodu myšlení, se tím vystavujeme riziku trestně právnímu postihu.
Upravovat své myšlení nesmíte ve skutečnosti nijak provádět sami a ani za pomoci necertifikovaných odborníků. Tento protiústavní zákaz je přísné tabu, které se ve hře na normální (patologické) duševní zdraví pečlivě obchází. Kdo si nedá pozor, a projeví takovou neodborné jednání, hrozí mu postih.
Prostě lidově řečeno, musíte ze se sebe dělat blbce mezi blbci, zatímco oni dělají neustále blbce vás, přičemž riziko že vám to zůstane, je více než pravděpodobné z 99,9999…%. Ačkoliv se to tak nezdá, riziko nárůstu blbosti je obvykle největší mezi nejbližšími. Týká se to rodiny, příbuzných, přátel, známých, spolupracovníků, sousedů aj., se kterými máte nějaké osobní vztahy.
Nejlépe si pokecáte s obyčejným neznámým člověkem, se kterým se již nikdy v životě nepotkáte. Můžete s ním vzhledem k jeho zkušenostem, poznatkům a stupni chápání, mluvit zcela bez obav, otevřeně a upřímně. Pokud se v okruhu vašich bližních najde někdo víceméně takový, je to zázrak.
Udržování přísné pořadové, pracovní i cvičební disciplíny v různých pospolitostech, má svůj hluboký smysl, který především spočívá v intenzivní praxi, ale v prostředí roztěkaných a holedbavých maloměšťáků, kteří hledají ve skupinové činnosti pouze chvilkovou zábavu a povrchní uspokojení, s tím nijak neuspějete. Všechny snahy nenápadně přimět tento hemžící se hmyz k vytvoření přísného prostředí jsou marné. Při jakémkoliv náznaku podobné snahy omdlévají a prchají pryč jako hejno vší z děravého pytle.
Ve skutečnosti je výše uvedené lavírování pouze projevem kolize starého a nového myšlení. Je o to pouhé stavění tváří v tvář skutečnosti (bardo), která v jalových podmínkách nepřináší žádný pozitivní výsledek. Především proto, že nové myšlení nemají rychle amortizující duševní starci žádný zájem. Změnit své myšlení je sebevražedným počinem, kterému se každá dušička zoufale brání.
