Biblický nářek mluví za vše: „Ó, Jeruzaléme, ty, který kamenuješ proroky.“ Nikdo nemá rád nositele špatných zpráv. Nenáviděni jsou prognostikové, kteří nehádají budoucnost v souhlase s přáním a zájmy vládnoucí třídy, státních orgánů a většiny slušných, poslušných i neposlušných občanů.
Skeptičtí věštci jsou haněni a posmíváni jako škarohlídové, pesimisté, negativisté, paranoidní schizofrenikové a mnozí jiní. Za své výhledy jsou pranýřováni a odsuzováni jako nepřátelé ekonomiky, prosperity, socializmu, lidu, svobody, demokracie a bůhvíčeho. Nepřejí lidem přece nic dobrého a narušují jeho pracovitost a spotřební nadšení.
Nejsvětější občanskou povinností, kterou nevědomý občanský lid přes všechnu trvale narůstající bídu svého života s radostí přijímá, je životní optimizmus, naděje ve světlé zítřky, a to aspoň našich dětí nebo aspoň jejich dětí, a pak hlavně ona bezvýhradná víra ve vědeckotechnický pokrok a trvale udržitelný růst (zákon kapitalizmu) a neustálé uspokojování stále rostoucí potřeb (zákon socializmu).
Něco jiného jsou vědecké prognostické předpovědi, které jsou sestavené na základě sběru a vyhodnocování statistických dat, počítačových modelů, logických úvah a racionálních analýz a tučných výdělků z toho plynoucích, a něco jiného jsou konstatování pocházející z přímého vhledu do podstaty věcí. Ty první dávají dohromady vědci a odborníci, proto jsou přece věrohodné. A ty druhé věští osoby často nepřející, negramotné, polovzdělané a bez řádné kvalifikace a uplatnění, které v životě často příliš neuspěly.
U těch vědeckých analýz většinu řádných a řádně ponoukaných občanů nezaráží jejich stereotypní charakter pozitivních předpovědí a negativních dopadů a výsledků. Lidé jsou tomu tak odjakživa zvyklí. Takový běh života svého považují za normální. Je to pro ně normální realita, která je tudíž správná. Je to pro ně správné řízení osudu.
Obecní lidé neradi slyší varující konstatování, která narušují jejich trávení, a jejich naděje a sny o světlých zítřcích. Netrpí pak existenční nejistotou, cítí jistí a sebevědomí se svým rozumem, a v jádru jsou spokojení s životní realitou, se kterou se zatím dobře vypořádávají. Když nelibá varování nevycházejí samolibě jásají, a pak posměšně kamenují špatné proroky, nebo respektive proroky, které ve své nejapné nevědomosti považují za špatné.
Skutečnost je však úplně jiná. Je úspěchem varovných výhledů, které pocházejí z přímých vhledů, jestliže nevyjdou, a když se ukáží se jako špatné. Běda však, když vycházejí. Pak se světským svazem, přišla bída na zem. Tehdy se předchozí nedůvěřivci i posměváčci stydí za svoji hloupost, ale obvykle pro bídu a mizérii, která je postihla, nemají času ani sil k sebekritickým úvahám nad svojí předešlou naivitou.
Přímé vhledy jsou vždy správné, nebo aspoň správnější, než blahé snění o světlých zítřcích. Pocházejí totiž z vyšší vertikální roviny, kde čas ztrácí svůj lineární běh, horizontální podobu, a kde příčina a následek spolu splývají.
Ve vyšší rovině bytí lze mnohým neštěstím zabránit, pokud tomu ovšem reálné podmínky a nedostatek silového potenciálu nebrání. Když to vše dobře vyjde, potměšilí lidé obvykle ve své nevědomosti jásají, aniž by kdo z nich tušil, jakému neštěstí kdo vlastně ušel, jenž na něj ďábel ušil.
Občas se však v neudržitelnosti zlého určení osudu společnosti vyskytnou kritické momenty velmi významného a výrazně poučného charakteru, o kterých se říká, že bůh i ďábel se spolu spojili. A pak nás všechny potěš pánbůh a budiž nám země lehkou…neboť živí budou závidět mrtvým.
Pracovitost lidu – jde o spolupráci lidí na výstavbě průmyslových velkochovných výrobních a spotřebních provozů, popraviště a jatek pro sebe, ačkoliv pracujícímu lidu se zdá, že pracuje pro sebe, pro své soukromé zájmy. Pod pojem pracovitosti shrnujeme i přikrádání, příživnictví, sázení, spekulování, zahálku a jinou „nepracovitost“, neboť i tyto negativní stavy vyžadují a vykazují větší výdej životních sil než tzv. poctivá pracovitost.
Zákon kapitalizmu a socializmu – je s podivem, že nikoho z renomovaných oborníků ani nikoho z obecného lidu, nezaráží totožnost obou ekonomických zákonů. A tak pro les nadávek na socializmus nevidí les bídy kapitalizmu.
Vertikální a horizontální čas – západní věda po nesčetných útrapách a výdajích stojících miliony životů živých bytostí, objevila to, co východní věda znala dávno před tisíci a tisíci lety
Bůh i ďábel se spolu spojili – podle taoismu jede o uzavření nebeského okruhu, kterému se moudří lidé snaží obvykle v obecném smyslu a rozsahu zabránit, neboť pak se kola osudu roztáčejí, a boží mlýny, které předtím mlely pomalu, se točí rychle. Pak přicházejí světové katastrofy, války, pandemie, mory, vyhlazování a jiné rány osudu – prostě Sodoma a Gomora.