Kopy jsou vyšší dívčí karate i všech ostatních cvičebních systémů, které je používají. Pro laiky jsou atraktivní, ale pro většinu cvičenců jsou nepříjemnou záležitostí. Nevěřili byste, jakými pochybnými argumenty dokáží i pokročilí cvičenci obhajovat svoji špatnou kondici nohou, potažmo spodní poloviny těla.
Jistě, pro praxi jsou kopy nad výšku pasu nevhodné, ale tím nelze nijak obhájit svoji nechuť se nohama zabývat, která vychází z postižení civilizační degenerací, která sama sebe velice mocně a záludně chrání.
Platí pravidlo, že i ke kopům na spodní pásmo je nutná dobrá kondice nohou (charakterizovaná hlubokým předklonem, rozštěpem a provazem). Nejvyšší účinnost techniky je vymezená třetinou svého maximální rozsahu. Tolik časté násilné překonávání odporu vlastního nebo prostředí do karate nepatří.
Cvičenci, kteří hledají smysl tréninku v soutěži a boji s ostatními, obvykle kondiční cvičení nemilují, ačkoliv jejich cvičební vzory mohou mít svoji kondici výbornou.
Podrobné rozebrání špatné kondice nohou, která je tak příznačná pro většinu západních cvičenců by jistě naplnilo obsah celé knihy. Zde se speciálně zmíníme pouze o principu pánevního válce, který bývá nedostatkem i velmi uvolněných cvičenců.
Není snad nutné například uvádět, že podstatou kopů (pohybů v D3) je správně zvládnuté přemisťování (pohybů v D2), nebo že kopy se neprovádějí kopající nohou, ale stojnou. Zmíněný problém tzv. rozsypaných kopů i u velice uvolněných cvičenců spočívá v destrukci pánevního válce, který je nutné rehabilitovat.
Jednoduše řečeno, pánevní válec je spirálou energie, která rotuje ze strany pánve stojné nohy na stranu pánve kopající nohy. Tento válec může být spojitý nebo nespojitý s ohledem na typ kopu.
Nejlepším způsobem nácviku kopů, ovšem po zvládnutí přemisťování, je nápřah nohy ve střehu jedné nohy (tsuruashi dachi) a kop kolenem (hizagashira geri). Pro většinu cvičenců jsou to však cviky neatraktivní, tak je cvičit nebudou, ačkoliv tyto jsou základem i kopů vysokých.
Dále je to především zvládnutí krátkých kopů, které cvičenci ignorují z kondičních indispozic a proto používají pouze kopy dlouhé, a to ve značně mizerné kvalitě, neboť tyto v sobě neobsahují zvládnuté kopy krátké. Zabývali jsme se zde především předním kopem (mae geri), který je základem ostatních rozvinutějších variant kopů.
Zatím stačí, aby se zájemci o cvičení kopů nad svým počínáním pouze zamysleli a pokusili se procvičovat výše naznačená cvičení. Pro bližší informace, pokyny a demonstrace je pochopitelně mnohem lepším prostředím společné cvičení v tělocvičně.
