Nesmírný údiv budí naše umělá představa světového systému založená na pojmech (informacích), která je podstrkována a vnucována každému člověku od narození do smrti.
Jako lidský tvor nemáte žádnou svobodu a právo na poznání vesmíru. Ostatní pozemské bytosti, jako jsou například zvířata a rostliny, jsou na tom mnohem lépe. Těm nikdo své názory na svět nevnucuje, neboť netrpí chorobou abstraktního myšlení, a svět pouze pozorují a zakoušejí pomocí svých životních zkušeností.
Nebohým lidem je účelově upírána možnost vlastního poznávání a místo něj jsou jim systematicky vnucovány informace, na základě kterých si pouze smí utvořit manipulátory předem požadovaný názor.
Nebo vás snad někdy někde doma či ve škole učili, jak máte sami správně a nezaujatě poznávat? Zcela nikoliv. Jakmile jste se stali rukojmím civilizovaného světa, okamžitě vám byla všemi výchovnými autoritami, vědci a odborníky vnucována víra v informační konstrukty popisující virtuální či přírodní realitu.
Nesvobodné, zaujaté a samozvané rozhodování o vás a o vás tvoří podstatu vykořisťování člověka a přírody. Informace se snaží lidské a přírodní tvory agresivně ovládat, využívat a ničit. Není záchrany na tomto světě, neboť již dávno se protrhla hráz a nelze ničivý příval ničivých informací nijak zastavit.
Uvědomělý návrat k přírodnímu životu není možná. Násilnou nápravu musí zjednat příroda, která stojí a jedná za celým zmíněným informačním systémem. Radikální náprava snad bude zjednána až v novém světovém věku, ale spoléhat na to, je jistě nejisté.
Místo uvědomělého přechodu, lze snáze předpokládat, že pozůstalí lidští jedinci se díky naléhavým životním potřebám spíše vrátí do prvobytně pospolné společnosti, možná tzv. zpátky na stromy nebo na všechny čtyři končetiny až na zem.
Deformující instalace informačního systému do lidské mysli, kterou honosně nazýváme vzděláním, spočívá v nekonečném procesu tvorby pojmů (informací) a v jejich různém větvení, mutování, rozkládání, skládání, kombinování, doplňování a vyplňování.
Máme kupříkladu pojem vesmír, který vysvětlujeme dalšími a dalšími pojmy, jimiž lidská mysl nabobtnává, až často přeteče nebo praskne. Z nebohých obětí se tak mohou kvalifikovat různí odborníci, ale i duševně zhroucené osoby se všemi možnými zdravotními následky, jako je například demence, fanatizmus, civilizační choroby, závislosti na omamných látkách a mnohé jiné. Ve všech těchto případech však při instalování informačního systému do lidských bytostí dochází k jejich tělesnému zmrzačení a neblahým následkům na životní prostředí.
Zkáze, kterou působí informační systém, má zabránit jeho ještě větší narůstání. Je to ona ohyzdná žába, která sedí na prameni živé vody, a která se nafukuje, nafukuje a nafukuje, až praskne. Pak přijdou živelné katastrofy, kterým ono nafukování mělo zabránit.
Vznik paralelního vesmíru, kterým je informační systém (peklo), popisuje již stará ústava naší západní civilizace Genesis. Díky němu, v bývalém pozemském ráji vedle stromu života vznikl též strom smrti poznání dobrého a zlého.
Informace jsou určeny k nabývání libých požitků (dobrých) a k odmítání nelibých (zlých). Jiný účel nemají. Mají obelstít přírodu (ráj) i člověka (Adama). Za celou epochu od dob ráje až do dnešního pekla se to však ve skutečnosti nijak nepovedlo. Pouze narůstá neustálé vytloukání klínu klínem předcházející zhroucení stále těžší nebetyčné klenby do rozvalin.
Z lidí se stávají objemné zanícené křížovkářské slovníky, které spolu soutěží v různých křižovatkách a křížovkách života, aniž by jim z toho plynul adekvátní počinek. Místo toho přestávají vnímat záhrobí, které jim lstivě umožňuje ubohé plahočení životem.
Snahy zastavení zhoubného procesu pomocí informování informacemi po způsobu vyhánění čerta ďáblem jsou neúčinné a kontraproduktivní, a zhoubný proces jimi spíše nabývá na síle a objemu. Lidé jsou snad jedinými tvory, kteří se nikdy nenavolí a nikdy nepoznají, kdy je čeho již dost a příliš.
Válka informací proti všemu živému na naší planetě nastala již velmi dávno. Pouze nyní díky mohutnému rozvoji informačních technologií expanduje a nemilosrdně drtí a šrotuje lokálně i globálně spoutanou populaci.
Teprve v bídě, nemoci, bolesti a stáří někteří ojedinělí jedinci seznávají, jakého ohavného a obludného podvodu se celý život spoluúčastnili. Většina lidí má to proklaté štěstí, že díky bytostnému postižení na těle i na duchu, nikdy nesezná onen monstrózní podvod, který jim zakryl skutečný život. Jen málokomu se opona roztrhne. Marné je volání opuštěných na poušti života, zatímco většina tvoří plastickou hmotu, druhotnou surovinu, která je v nekonečných obměnách zpracovávána, obráběna likvidována, recyklována, a opět navracována do výroby.
Poměr iluze štěstí k celoživotnímu vynaloženému úsilí a zlu, které jsou potřebné k jeho mihotavému nabytí, se postupně v čase mění v naprostou převanu negativ nad pozitivy. Je to pouze nezkušenost duševního mládí, která spolu s obludným kolosem na hliněných nohách sugeruje nezralým a omámeným opačné mínění.
A tak informacemi štvaná, lovená, vykořisťovaná a zabíjená lidská zvěř se svému sycení informacemi dokonce podvoluje, a dokonce jej i vyžaduje, ačkoliv působí cementování mysli a mozku, a postupně přetváří stav jejich vědomí do pevného skupenství hmoty.
Něco na tom je, když Védy již v dávnověku doporučovaly člověku, aby stál pevně nohama na zemi. A je to přesně to, čemu se obludné a ohavné monstrum vědy snaží ze všech sil zabránit.
