Konec staré studené války a začátek nové se překrývají. Bez války nelze žít. Život je válka. Přestavba a nové myšlení avizované Michailem Gorbačovem před rokem 1989 nebyly jenom pouhými žvásty, na které byli obyvatelé bývalého východního bloku zvyklí, a které nebrali vůbec vážně, ať byli prostým občany nebo těmi vyvolenými, kteří se oportunisticky hlásili ke komunistickým ideálům, a které tak snadno záhy zradili.
Komunistické ideály vykazují různé zásadní nedostatky, které však žádným ústavem určeným na výzkum totalitních ideologií a totalitních režimů nebyly nikdy zveřejněny. A můžeme si být jistí, že nebudou. Žádná totalitní ideologie a totalitní režim nejsou tak hloupé, aby otevřeně zkritizovaly sami sebe, byť na tapetě zobrazující nepřítele.
Většině občanů se stavba jejich povahy, světa i jejich myšlení jeví správnými. Nijak netouží po nějaké přestavbě nebo po nějakém novém myšlení. Aby přestavba byla možná, je nutné si osvojit nové myšlení. Jenomže pro staré myšlení žádné nové myšlení neexistuje.
Na otázku, zda snad nečiníme příliš prudký obrat, odpovídáme: nikoliv. Rozumná alternativa revoluční, dynamické přestavby neexistuje. Jedinou alternativou je zachování stagnace. Na úspěchu přestavby závisí osud socializmu i osud svět. V sázce je příliš mnoho. Doba nám diktuje revoluční volbu a my jsme ji přijali. Od přestavby neustoupíme a dovedeme ji do konce. (M. S. Gorbačov – Přestavba a nové myšlení pro naši zemi a pro celý svět, Svoboda Praha 1987, str. 49)
Stagnace je procesem úpadku. Je návratem do minulosti. Z tohoto úhlu pohledu je zmíněná kniha vlastně revoluční a předbíhá dobu. Pro společnost váznoucí v bahně minulosti je vizí budoucnosti, byť s některými nebo všemi tezemi v ní uvedenými nemusíme souhlasit. Nestali jsme se jako společnost pouze pouhým materiálem přestavby a pouhým objektem nového myšlení? Nestali jsme se jako společnost pouhým rukojmím toho, co jsme odmítli a odmítáme?
Nové myšlení si nelze představit myšlením starým. Myšlením nižší dimenze nelze obsáhnout myšlení dimenze vyšší. Je to otázkou, jak poznat neznámo, když žádné neexistuje? Není to tak obtížné.
Nové myšlení tluče na dveře, až nám z něj zaléhají uši. Velmi nám k tomu pomáhá současná krizová situace. Možná je to situace komická, ale pro nositele starého myšlení bohužel tragická. Do pomocné ruky zlostně kousají, na nově příchozího vztekle štěkají.
Komu není rady, tomu není pomoci. To neznamená, že si člověk jako ztracený případ nechce nechat poradit od někoho druhého, ale že si nechce nechat poradit, pokud možno, nejlépe sám od sebe samotného. Což neplatí, že každý je sám sobě rádcem, že každý je sám sobě učitelem, a že každý je sám sobě nepřítelem?
Nám západně civilizovaným lidem připadá hloupé a nevědecké spojovat například politické procesy s procesy lidského organizmu. Klasickému východnímu myšlení se však naše západní myšlení jeví velmi hloupé. Východ neodděluje makrokosmos od mikrokosmu, jak jsme na to na Západě víceméně podvědomě zvyklí.
Nástupem Michaila Gorbačova byla vyhlášena přestavba a nutnost nového myšlení. Nyní jsme již více jak 30 let nakrásně svědky toho, jak si to většina občanů vyložila. Určitě je tomu tak správně. Nutnost poučování z vlastních chyb nelze obejít. Učit se chybami je jediný způsob, jak se učit, když se jiné možnosti učení odmítají.
(Knihu M. Gorbačova – Přestavba a nové myšlení jsme na našich stránkách již zmiňovali vícekrát. Vsaďte se, vy všichni kteří jste tyto zmínky četli, že jste tu knihu nečetli. Bylo by od vás milé, kdybyste upřímně uvedli své důvody. Jestli vám to ovšem staré myšlení dovolí.)
